Jak jsem se učil pilotem: Příběh dálkového letce přehled
Václav Lorenz
Jak nazvat celou sbírku povídek o mém, o našem (myslím na své spolužáky, kamarády a kolegy) létání, které v mém případě trvalo třiapadesát let. Svědkem této životní etapy je kromě letových zápisníků i svazek lékařských zpráv v Ústavu leteckého zdravotnictví, který je zatím bezkonkurečne nejtlustší v celém archivu. Pokud se týká slovního spojení dálky a letce, jsem poněkud v rozpacích. Takové to pravé, pionýrské létání s romantikou a vůní dálek, bylo spjato s letadly „Bristol Britannia, pak se sovětskými letouny IL 18, TU 104 a posléze s IL 62 a jejich posádkami. To už bylo skvěle popsáno kapitánem Milošem Kvapilem v jeho knize „Dálkovky.“ Nástupem moderních, nesovětských letadel v roce 1990 (Airbus A-310) už na dálkových tratích ulpíval jen lehký opar romantiky a kouzlo dálek se smekalo ke kouzlu komerce a veřejnosti málo dostupných kalkulací. Na to jsme neměli vliv, ale létání nás bavilo nesmírně.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak jsem se učil pilotem: Příběh dálkového letce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak jsem se učil pilotem: Příběh dálkového letce v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
Vzpomínky pilotů jsou svébytným literárním útvarem, který začíná a končí s redakční prací nakladatelství, které musí z někdy nepřehledné hromady zápisků udělat knihu. Tady bohužel Svět křídel moc dobrou práci neodvedl, když nechal v knize hrozivé překlepy v anglickém i českém pravopisu i vadné popisky u fotek. Přitom tento letec psát docela umí, i když (jako v většina) věnuje někdy až moc velkou pozornost klasickým pilotním pijatikám, kteréžto příběhy by mohly být klidně vyškrtnuty. Druhou půlku knihy, věnované dopravnímu letectví a zejména mým oblíbeným TU-134A a TU-154M, jsem ovšem zhltl jako malinu. 70%