Jak jsme na kolech nedojeli do Vietnamu aneb cyklovandr do Thajska a zpět přehled

12.08.2022

Vcelku příjemný cestopis, který ale stejně jako většina podobných cestopisů neobsahuje jednu z nejzajímavějších věcí: Informaci o tom, jak to dva mladí kluci udělají, aby mohli všeho nechat a na rok vyrazit do světa na kolech. Kde na to vzali? Jak si zařídili osobní záležitosti? Prostě zcela praktické rady, které by zajímaly každého potenciálního dobrodruha, tady úplně chybí. Autor přitom k "cyklovandráctví" přímo vybízí. Jak si to zařídit ale neporadí.

Pak mě trošku iritoval styl psaní Miroslava Pavelky. Nepochybně je to velký dobrodruh a cestovatel, ale není to spisovatel (což v závěru sám férově přiznává). Cestopis toho typu je lehké, "nezávazné" čtení, a takto je také zapotřebí k tomu psaní přistupovat. Většinu času jsem měl pocit, že čtu úřední záznam. Autor úzkostlivě dbá na formální jazyk. Místy jsou takové perly, jako: "...ale nám už z nich začíná "hrabat" (bláznit)" (str. 56). Vážně je slovo "hrabat" tak drsné, že musí být uvedeno v uvozovkách, a ještě je potřeba jej vysvětlit? Existuje v Česku snad jeden jediný člověk, který netuší, co to znamená?

Stylistická neobratnost ale nevadí tolik jako celkové vyznění. Kniha působí dojmem, že ji psal mírně zapšklý senior, který si se současným světem už příliš nerozumí. Přitom ji psal dvacátník! Při čtení jsem si občas představoval škrobená, moralizující pojednání z první poloviny 20. století. Autor má občas (vlastně docela často) tendence žehrat na poměry, zejména ve vlastní zemi. Na základě kusých informací a povrchních osobních zkušeností hodnotí život v daných zemích a srovnává jej s ČR, přičemž rodná vlast z toho nevychází nejlépe. Jednou mu např. Laosan říká, že si myslí, že v Laosu se žije lépe než v Česku, přičemž autor neví, co na to říct. Tak já bych se třeba zeptal, jestli si průměrný Laosan taky může dovolit na rok všeho nechat, sednout na kolo a vyrazit do světa? A rok po návratu domů znovu, tak jako Miroslav Pavelka, který i přesto poměry ve své zemi (a vůbec celou západní civilizaci) vnímá dost kriticky? S Pákistánci se shoduje v protiamerickém postoji, a dokonce jsou tady takové perly, jako: "Světu vládnou američtí Židé." (str. 168) Uff... O pár řádků dále v konverzaci s Pákistáncem spolu s kolegou odpovídají, že nesouhlasí s politikou Izraele vůči Palestině a dále: "Víme, že Izrael okupoval území Palestinského arabského státu, neznáme však přesně dějinné souvislosti." Zjevně. A nejen pokud jde o Izrael...

Suma sumárum, vcelku příjemný cestopis, díky kterému jsem virtuálně prožil veliké dobrodružství společně se dvěma cyklovandráky, aniž bych se musel s nimi potit, mrznout, dřít jako kůň, chroupat písek, nechat se kousat mraky komárů a ostřelovat kameny nevycválaných smradů. To dědkovské žehrání na poměry bych si ale klidně odpustil.