Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli přehled

27.04.2024

Neviem, čo si o tejto knihe myslieť, trochu jej nerozumiem a trochu rozumiem. Akoby autor ospravedlňoval nečítanie. Ak som nejakú knihu nečítal, nehanbím sa za to a nemám prečo k nej vyjadrovať komentár. Čítam rád, je to vášeň a dúfam, že ešte ma čaká veľa neprečítaných aj prečítaných kníh.

13.03.2020

Tak jak tuto knihu uzmout za pačesy.
V první řadě je třeba říct, že je rozhodně více seriózní nežli humorná. To jsem asi neočekával, na druhou stranu - každá kapitola je protkána úryvky z jednoho díla (dané dílo je předmětem bádání z daného úhlu pohledu), kde se už nějaké ty žertovné části nacházejí. Což je první chvályhodná věc - jakkoli kniha na první pohled odrazuje od čtení, tak samotných literárních odkazů je v ní nespočet.
Samotná myšlenka je bezesporu dobrá, ale dovolím si v něčem s autorem rozporovat:
Jakmile knihu nečtu a následně jsem nucen o ní mluvit, tak používám mluvený projev, slova, pochopitelně. Kde však tyto slůvka pobrat? Pochopitelně, z četby. Proto bych bral "rady" v této knize vážně pouze jako nouzové, nikoli tak, že nečtení knihy v nás zanechá lepší dojem než samotné čtení.
A druhá výtka - pár kapitol bylo možná až příliš šitých na míru knižním odkazu, který se v ní nachází.
Někde zas samotný název kapitoly nesouvisel s daným textem a spíše se autor řídil stylem „jdou lidi a ptají se selky: Šly tudy děti? A selka odvětí: Já seju len”.
Nemohu říct, že mi kniha v něčem nerozšířila obzory, docela mě to i chytlo. Jak sám ale autor nabádá, možná že ani tuto kniha není třeba číst.