Jak něco udělat pomocí slov přehled
John Langshaw Austin
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505704/bmid_jak-neco-udelat-pomoci-slov-prednas-8Zt-505704.jpg
4
10
10
Přednášky na počest Williama Jamese proslovené na Harvardově univerzitě roku 1955. Své rozsáhlé válečné zkušenosti s tříděním a interpretací zpravodajských informací zúročil Austin při výuce po roce 1945, kdy se začal věnovat vlastním tématům. Původní fascinaci pojmem slibu rozvedl v přednáškách Words and Deeds (Slova a činy), jejichž poslední iteraci Jak něco udělat pomocí slov představujeme zde. Filosofové se podle Austina soustředili téměř výlučně na popisnou funkci jazyka, kdy naše promluvy jsou buď pravdivé, nebo nepravdivé, na úkor jeho funkce performativní, kdy pomocí slov docílíme nějaké změny v sociálním prostředí mluvčích. Dimenze pravda/nepravda tak není jediný filosoficky zajímavý aspekt našich promluv, ač může být chápán jako konstitutivní třeba pro vědu. Performativů je obrovské množství a existuje mnoho způsobů, jak mohou selhat. Dokonce i výrok, tento paradigmatický konstativ, podléhá pragmatickým podmínkám úspěšnosti, a Austinova teorie řečových aktů tak představuje, kromě zevrubného vykreslení nesčetných ilokučních aktů a způsobů, jak něčeho dosáhnout slovy, i nejobecnější teorii významu.... celý text
Literatura naučná Filozofie Jazyky, lingvistika
Vydáno: 2022 , FilosofiaOriginální název:
How to Do Things with Words, 1962
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak něco udělat pomocí slov. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Od Austina přišel první zásadní podnět k rozvoji teorie mluvních aktů. V těchto přednáškách představuje svou teorii, která v úplnosti zachycuje "co člověk dělá, když něco říká".
A jak to tedy je? Když něco říkáme, vykonáváme několik různých aktů najednou - tím, že vyslovíme větu, sdělíme adresátovi její obsah, artikulujeme určitý zvukový komplex a taky vyslovíme slova v určité gramatické konstrukci a v neposlední řadě - samozřejmě je užijeme s více méně určitým významem :-) ... a aby toho nebylo málo, měly by také dávat dohromady nějaký smysl :-) ... slibovat, varovat, hrozit, přikazovat, zavazovat k něčemu, atp. ...
... a to samozřejmě není vše, co se v těchto přednáškách dozvíte, je to záležitost mnohem složitější :-) ... pro lingvisty, je to studijní materiál, pro zájemce o to, proč a jak spolu komunikujeme, to je rozhodně také zajímavé čtení :-).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak něco udělat pomocí slov v seznamech
| v Přečtených | 21x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 26x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Skvělá kniha. Prostě skvělá. Vynikající ukázka filosofie jazyka, analytické filosofie v nejlepším smyslu toho slova. Nejedná se o později kritizované přeteoretizování, kategoriazce bez smyslu a významu. Kniha obsahuje upřímnou snahu jednoho brilantního mozku pochopit něco posud nezkoumaného. Ne neznámého, bože chraň, právníci performativy (či deklarativy) dobře znali i před Austinem a vyvinuli kvalitní systém nakládání s nimi (posud nepřekonaný), teoretického uchopení se jim nicméně nedostalo (což je s podivem, vzhledem k ideovým předchůdcům (s velkou mírou nadsázky) analytických filosofů – pandektistům, kteří se pojmovou analýzou zabývali ve velkém).
Austinova analýza je skvělá vzhledem k celému spektru důvodů. Jednak, je upřímná. Není to předem vymodelovaná teorie, snaží se za pochodu uchopit jev, který považuje za zajímavý a důležitý. Dále postrádá namyšlenost, je naopak filosoficky skromný. Co tím míním? Povšimněte si konečné taxonomií ilokučních aktů. Austin přiznává, že není dobrý. Uznává, že behabitivy a expositivy jsou do značné míry kausální a analyticky nepřesné. Ví, že co vyvinul není konečné. Může a bude se to měnit. Je to ale solidní báze, na které lze stavět dál. (Proto ostatně nemá smysl, čtete-li Austina, Austinem končit. Po tomto díle doporučuji při nejmenším Searlův text A Taxonomy of Illocutionary Acts, který na Austina navázal (kriticky, však s úctou) a jím zahájenou práci vyvinul k lepšímu.) Nu a posledně, Austin zkrátka je skvělý stylista. Ač poznámky k přednáškám, skvěle se čtou, jsou plynulé, příjemné. Sledovat jej naživo musel být skvělý zážitek.
Samotné performativy by měly zajímat právě hlavně právníky. Austin ostatně v textu zmiňuje, že svou teorii diskutoval s Herbertem Hartem – jehož pozdější dílo bylo Austinovou teorií mimořádně silně ovlivněno (Pojem práva sám Hart řadí mimo jiné na pole analytické filosofie.). Performativy jsou ostatně coby svébytná kategorie přesvědčivé právě tam, kde jsou spojeny s právem. Se závazky jsou spojeny vždy, liší se zdroj vázanosti (církev, morálka, právo) a právě vázanost legální je nejtvrdší, pro ni má daná kategorie slov měnících svět největší vliv. Proto vřele doporučuji ke čtení.