Jak se dělá chalupa přehled
František Nepil
Řada veselých příběhů o člověku, který spolu se svou rodinou zatouží vlastnit pro chvíle odpočinku venkovskou chalupu, koupí si starou barabiznu a vlastními silami se ji snaží přeměnit v hezký domov, přičemž musí překonávat četné překážky, jako je spleť nařízení a předpisů, nedostatek prostředků i materiálu a nepřízeň doby i souseda. Autor vede k závěru, že pohoda neplyne jen z hotového díla, ale z umění překonávat potíže.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak se dělá chalupa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (46)


Mno, nevím... Samozřejmě jsem dobu reálného socíku zažila na vlastní kůži, samozřejmě znám spoustu "samo-domo" kutilů, ale tedy tohle je opravdu kniha, která mi nesedla. Něco tak sexistického jsem dlouho nepotkala.
Všechny ženské jsou hloupé pipiny, raději před nimi budeme všechno tajit, protože by nic nechápaly. Žádná ženská taky nic neumí a ničemu nerozumí, tak je nejjednodušší přivázat je doma k plotně. Řetězem.
Ano, předchozí odstavec jsem myslela jako nadsázku, povětšinou tam tyto věci vyčtete totiž jen mezi řádky, ale tento pocit z knihy si pamatuji i 4 roky po jejím dočtení. Smutné...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak se dělá chalupa v seznamech
v Přečtených | 234x |
ve Čtenářské výzvě | 17x |
v Doporučených | 13x |
v Mé knihovně | 113x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
humor česká literatura řemesla venkov chalupy a chaty kutilství chalupaření, chataření laskavostAutorovy další knížky
2001 | ![]() |
1986 | ![]() |
1987 | ![]() |
1983 | ![]() |
2007 | ![]() |
Mám ráda vypravěčský styl pana Nepila. I jeho hlas, tak jsem sáhla po audioknize načtené autorem. Na rozdíl od ostatních knížek jsme se tady ale nepotkali. Pár zajímavých míst se našlo, ale ve výsledku to vlastně nebylo nic objevného. Možná jsem dřív nevnímala, možná to bylo i autorovým podmanivým hlasem, že se o ženách nevyjadřuje zrovna lichotivě. Trochu tu dobu pamatuji a byl to vlastně takový kolorit, kdy žena byla dobrá jen ke sporáku a do postele. Chlapi jsou od toho, aby se bavili, zkoumali a objevovali. A když se jim něco nepovede, vždy je zde ženská, která se o jimi vytvořený nepořádek postará. Asi si budu muset poslechnout i další autorovy knížky, abych si ověřila, že jsem to možná dříve tolik nevnímala, nebo to přijala bez povšimnutí.