Jak se zbavit hraběte v deseti týdnech přehled

03.08.2024

(SPOILER) Trpím abstinenčními příznaky nedostatku romantické literatury, tak jsem sáhla po této knize, ačkoli bych dokázala předem vyjmenovat závady, které bude obsahovat. Především naprosto nereálné zobrazení anglické společnosti první půle devatenáctého století. Naštěstí jsem sama sobě knihu napasovat víceméně do fantasy literatury, ryze smyšlené země a historického období. Tím jsem byla schopná všechny katastrofální nesmysly ignorovat.
Nebyla jsem ušetřena ani sebeobelhávání hrdinky a závěrečného velkého nedorozumění. Přesto jsem docela spokojená. Essiiny vylomeniny měly něco do sebe, až tedy na naprosto trapnou scénu se záchranou koťátka. V šatech, které měla Essie na sobě, by na strom nikdy nemohla vylézt, a smysl této aktivity mi zcela unikl.
Slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny se mi líbily a s přimhouřenýma očima jsem Essii dokázala i pochopit. Babička Makepeacová byla skvělá. Pak mi trochu vadilo, že vyjma hlavních postav byly ty vedlejší naprosto stínové. Sestřenčini nápadníci včetně padoucha Jaggera naprosto splývali, stejně jako postavy služebnictva, které celkem významně zasahovaly do děje.
Přes všechny výhrady byla milostná linka vcelku uvěřitelná a naštěstí se i opisy fyzických projevů chtíče držely v rozumných mezích, jakkoli by v romantice situované do tohoto období měly zcela scházet.
Bylo to čtivé, vtipné, kýčovité a trapné v únosné míře. Jednou stačilo, ale ztráta času to nebyla. Pěkná obálka.

28.07.2024

S touhle knihou jsem to měla podobně jako s Vévodou z Mongomery: přece nebudu kupovat do knihovny – podotýkám za nemalé peníze - takovouhle červenou jednohubku! Ale protože naše romantické čtenářky jsou vděčné za každou alespoň průměrnou knihu z tohoto žánru (naposledy to byly knihy Ian a Matt autorky Lauren Layne), nechala jsem se zdejšími komentáři přesvědčit. A teď mohu zodpovědně prohlásit, že jsme svěřené peníze investovali dobře.
Na 340 stranách autorka rozvíjí jednoduchý, ale velmi dobře napsaný příběh, plný zajímavých a ne zcela typických (viktoriánských?) postav a především vtipných a svižných dialogů. Já jsem se báječně bavila, a jsem přesvědčená, že stejnou odezvu získám od našich romantických čtenářek. Já se navíc díky komentáři kacenka6144 určitě chystám i na knížku Pro sebe jako stvoření, která už delší dobu leží v naší knihovně víceméně nepovšimnuta . . .

„To je směšné. Společenská sezóna trvá jen několik týdnů a oni čekají, že za tu dobu najdeš toho pravého, stihnete fázi dvoření, stihnete se zasnoubit a pokud možno se rovnou i vzít! Vždyť za tak krátkou dobu by nestihl dozrát ani sýr.“