Jak si žijí nebožtíci přehled

04.02.2024

Již druhá kniha, kterou jsem přečetla na doporučení a zase takový zážitek to nebyl.
Každopádně, jedná se o zajímavé téma, dozvěděla jsem se i něco nového, nicméně si myslím, že není nutné tuto knihu číst.
První 2 kapitoly mě bavily a díky kapitole Zločiny ve jménu anatomie jsem pochopila, že by bylo dobré se během studia na pitevně od mrtvých těl odosobnit a dodnes nechápu, že když už se s tím má student setkat, tak mu není řečeno vůbec nijak, jak s tímto nakládat a tak.... nebo jak je v této knize před více něž 20 lety napsáno - věnovat speciální blok o smrti a umírání místo pitvy (především u nelékařských zdravotnických oborů dle mého názoru).
Třetí kapitola - Život po smrti (o rozkladu člověka...) ve mně vzbudila odpor, bylo mně během četby mírně na zvracení a předpokládám, že právě proto jsem pak knihu četla nezvykle dlouho a pro jistotu vynechala kapitolu Sněz mě.
Během četby jsem pojala podezření, že se autorka v těchto záležitostech docela vyžívá...."Není to hrozný zápach, prostě pach spáleného masa. Chci se zeptat doktora Posselta, jestli se mu to líbí, ale nemůžu se odhodlat. Místo toho se ptám, jestli si myslí, že je špatně, když mi ten pach voní, což ale není pravda, nebo možná jen trošičku." "Řekl: Dívat se na někoho, jak je zpopelňován, není vůbec pěkný pohled. Rozhodla jsem se, že musím celý proces vidět na vlastní oči." Atd.
Jindy se mně autorka zdála až moc rádoby vtipná ve snaze dávat vtip i tam, kde to fakt nemuselo být, jakože na sílu. A to si nemyslím, že bych byla přecitlivělá na humor v této oblasti.
Pro mě byla nejzajímavější kapitola Jak se pozná, že jste mrtví (mrtvola s tlukoucím srdcem, pohřbívání zaživa a vědecké hledání duše) - zde jsem byla obohacena mimo jiné o slovní spojení orgánová sklizeň.
Kapitola Z ohně do kompostéru (a další novátorske způsoby, jak skončit) byla taky zajímavá.
Fascinuje mě, že ta kniha byla napsaná již v roce 2003, takže od té doby proběhl určitě další vývoj a pravděpodobně se ledacos mohlo vylepšit.
Nečekala bych, kde všude se mrtvoly využívaly a využívají a jak moc tato zjištění můžou prospět společnosti, třeba i v oblasti bezpečnosti.
Vždy na konci kapitoly je černobílá tematická fotka, pobavila mě jen kostra na kole, na většinu ostatních nebyl pěkný pohled.

23.01.2024

Velmi zajímavá knížka, chvíli jsem si musela na ni zvykat, takový prvotní šok, číst o tom, co se s námi děje po smrti. Ale nakonec děsně poučné, humorné a přitom myslím s úctou. Zrovna jsem měla nedávno rozhovor s kamaradkou, umírá ji pes, je leden, problém ho zakopat...prý ho nechá zpopelnit kvůli úctě k němu...,??? Ta kniha mi to připomněla, v jedné kapitole se tam rodina na hodinu loučí s tělem připraveným k pohřbu a autorka píše, proč se mám loučit s tím člověkem, ten už tu není, toto je jenom tělo. V knížce se dozvíte jakými různými způsoby můžou ještě po smrti sloužit těla lidí. Lékařský výzkum asi na prvním místě, ale pak různé crash testy, pády z letadel, těla se krájí na součástky a zkoumá se třeba jak ovlivní oko dítěte zásah basebalovým míčkem, atd. Kapitola o ukřižování taky dost bizarní. Stojí za přečtení, každopádně..!!!