Jak ztratit Zemi přehled

15.06.2024

Od vydania originálu ubehlo 5 rokov, čo nie je dlhá doba. Lenže knihy s enviro tematikou zvyknú veľmi rýchlo zastarať, stále vychádzajú nové a nové knihy so šokujúcimi zisteniami z výskumov. Niekedy mám pocit, že v snahe vymedziť sa, si zakladajú na popretí všetkých dovtedajších zistení. Mimochodom to isté platí pre knihy o výžive a zdraví. Avšak, táto kniha je výnimkou, pretože nie je ani tak o tom, čo bude, ale skôr o tom, čo sa stalo (alebo skôr mohlo stať) v období od 1979-89 a ako blízko bolo ľudstvo k dohode na zbrzdenie globálneho otepľovania.

Smutné je, že ak by svet dostal príležitosť vrátiť sa v čase a začať odznova, obávam sa, že by to dopadlo rovnako. Skepsa voči vedeckému konsenzu sa v dôsledku sociálnych sietí prehlbuje, takže bude to už len horšie. „Argumenty nikdy neprinútia človeka zmeniť nesprávny názor, ktorý si osvojil bez argumentov.“ – to je 300 rokov starý citát z Guliverových ciest.

Zhruba do polovice knihy to bolo veľmi čitateľné a vyzeralo to na plné hodnotenie. Ale potom si človek uvedomí, že stále je to o tom istom: nejaké vypočúvanie pred komisiou, nejaká konferencia, summit, prijatie dohovoru a veľmi veľa mien osôb a rôznych inštitúcií, o ktorých mimo USA nikto nepočul. Autor za to samozrejme nemôže, pretože tak sa veci udiali, ale nejako sa môj čitateľský záujem (nie záujem o tému) postupne vytrácal.

A ešte jeden citát priamo z knihy ku klimatickej zmene: „V čoraz väčšej miere sa posúvame z režimu predpovedania toho, čo sa udeje, do režimu snahy vysvetliť, čo sa stalo.“

7,5/10

18.01.2021

Na jedné straně je fajn, že Nathaniel napsal knížku, která výpravnou formou vypovídá příběh diskurzu klimatické krize z pohledu spojených států, na straně druhé je docela útlá a tím pádem i hodně úzce zaměřená. Ale myslím, že je hloupost od knížky čekat něco víc. Moje hloupost. :)

Na 200 stranách nám autor ukazuje počátky toho, jak se problém klimatické změny postupně odhaloval, jak k němu přistupovali jednotliví aktéři a jak se za celou dobu, bezmála 60 let nic zásadního nestalo. Knížka má i svého „pomerančového“ hrdinu a myslím, že bez problému by se z ní dalo udělat dokudrama. :)

Nemyslím však, že knížka jako taková má nějaký závratný komerční potenciál. Ono v zásadě je lidem kolem hodně věcí jedno a když si někteří myslí, že klima se začalo řešit příchodem Gréty, tak v celkovém kontextu je jedno, jestli je to pravda, nebo jaká je opravdická historie –

– a opravdická historie je to jen z pohledu USA. Samozřejmě je svět složitější, komplexnější a větší, a i když v jistém historickém období byly USA zodpovědné za 1/3 emisí – své dominantní postavení postupně opouštějí. No o této polemice knížka není. A o čemže to vlastně je?

Je to příběh o tom, jak lidé zjistili, že se blíží velký problém. Jenomže je příliš veliký a vzdálený, aby jej dokázali v mysli uchopit. A tak se desítky let handrkují a vymýšlejí co s tím, a jestli vůbec něco a také jak vše zmanipulovat, aby to neznělo, tak špatně. A tak sobectví opět vítězí nad laskavostí, nepravda nad pravdou, pohodlí nad omezením.

Jako střípek do nově vznikající mozaiky Klimax si myslím, že je to dobrý kousek. Malinko rozšiřuje obzory a popravdě mě bavila mnohem víc, nežli předchozí díl – nebyl moc invenční. Autor se v závěru snaží ukázat možné řešení – apel na morálku, nicméně si myslím, že lidstvo své cynické období ještě nepřekonalo. Zatím.

4 hvězdičky :P