Jako když dvoranou proletí pták přehled
Jan Čermák
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31527/bmid_jako-kdyz-dvoranou-proleti-ptak-dks-31527.jpg
5
11
11
Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100), nazvaná Jako když dvoranou proletí pták, podává poprvé v českém překladu soustavný obraz literatury Anglosasů od nejranějších písemných památek začátku 8. století po poslední příležitostné básně sklonku století jedenáctého. Tuto epochu charakterizuje směřování od předkřesťanských, kmenových a všegermánských východisek, nacházejících výraz téměř výhradně v ústní slovesnosti, ke křesťanskému anglickému státu s pevnou správní a církevní strukturou, v jejímž rámci vzniklo nejrozsáhlejší i žánrově nejpestřejší písemnictví evropského raného středověku. Několik desítek zde uvedených básnických i prozaických děl živě odráží toto směřování, střet i vzájemné prolínání živlu pohanského a křesťanského – formální a tematické rysy germánské ústní slovesnosti se v nich prolínají s náměty, estetickými principy a rétorickými postupy latinského písemnictví. V antologii jsou zastoupeny všechny tehdejší významné skladby a žánry (s výjimkou rozsáhlých náboženských eposů a již vydaného Béowulfa): hrdinské písně a zlomky (Boj na Finnově hradě, Waldere, Bitva u Maldonu, Wídsí?, Déor), básně elegické (Námořník, Poutník, Wulf a Éadwacer, Ženin nářek, Manželův vzkaz, Zříceniny), poezie náboženská a alegorická (Cadmonův Hymnus, Sen o Kříži, Píseň umírajícího Bedy, Exodus, Fénix, Velryba, Júdit, Duše a tělo...), kouzla, hádanky a poezie gnómická (Runová báseň, Mudrosloví, Osudy lidí) i básně příležitostné (Bitva u Brunanburhu, Durham). Výběr prózy se soustředí zvláště na texty vzniklé za kulturní reformy Alfréda Velikého (Anglosaská kronika aj.), na texty benediktinské reformy přelomu 10. a 11. století (zejména výběr z kázání Alfrícových a Wulfstánových) a na písemnictví právní (reprezentativní výběr ze zákoníků) a medicínské povahy (ranhojičské recepty apod.). Svazek uspořádal přední český anglista Jan Čermák. Překlady a doprovodné historické a literárněhistorické komentáře jsou výsledkem několikaleté práce dvanáctičlenného překladatelského týmu pod jeho vedením.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jako když dvoranou proletí pták. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Takhle V zásadě vám nepovím nic víc, než co vám řekl níže Kozel, takže pokud jste četli jeho komentář
Každopádně přeci jenom pár poznámek, pokud pro nikoho jiného tak pro mě. Tento výbor staroanglické poesie je neuvěřitelný. Je to opravdu velký počin, který českému čtenáři přináší něco zdánlivě cizího, něco nezvyklého a nového. Oproti kulturní tradici, která je pro všeobecné vzdělání v naší zemi běžná, je to opravdu něco zcela nového, nečekaného. Vlastně zcela nový kulturní zážitek, který je o to poutavější, že je skvěle přeložený a obsahuje mimořádné množství kvalitních poznámek a elaborátů. Tleskám autorům sborníku, je to famózní záležitost, tak jako Béowulf, kterého jsem relativně nedávno rovněž četl. I zde si však postěžuji, že bych mnohem raději takto kvalitní překlad Ztraceného ráje v alespoň takto kvalitním kritickém vydání
Sbírka je velice různorodá. Začíná výborem poesie více či méně poutavé. Zmínil bych mnoho kusů, nemá to však patrně smysl. Důležité je vědět, že se jedná o aliterační verše, které jsou lyrické, epické, i jejich kombinací. Nebudu lhát, nejvíce mne zaujal Fénix, ale například kratičká Wulf a Éadwacer a už vyjmenovávám, jaj Opravdu těch zajímavých kusů je tam strašně moc. Fénix mi přišel naprosto perfektní a při nejmenším toho k přečtení velice doporučuji, ale v tomto případě obzvláště platí, že si tam každý najde to svoje, výbor je to vskutku různorodý.
Obsahem knihy jsou ostatně i prozaické texty (k právnickým pár poznámek níže), hádanky, kroniku Nabízí se vám tu opravdu široké spektrum, které ukazuje kulturní vyspělost společností, které máme, myslím, implicitně spojené s jistým barbarstvím. Jemnost a cit, důraz na vědění a moudrost, jsou zde přítomny nikoliv méně než násilí a hrubost, síla a bolest.
Musím se tu čistě pro svou radost alespoň drobně vyjádřit k textům právním. Ukazují na jistou společenskou zaostalost, nikoliv však dobově neobvyklou. Říkejme si co chceme, Akvinský středověk kulturně nezachraňuje. Je prostě fakt, že středověk znamenal z pohledu státovědného a právnického dobu zadušení a odumření, která skončila vlastně až z absolutismem. Rád bych to hodil na kulturní vliv křesťanství, ale ono to zase tak jednoduché není, tím méně v prostředí Anglie. Zde totiž o kdovíjakém úpadku hovořit nelze, nikdy tu totiž nedošlo k rozkvětu.
Každopádně, abych byl konkrétní, právní úprava civilních věcí se tu pohybuje na úrovni v zásadě klasicky feudální (no dobře, ne úplně, ale zhruba to odpovídá.). Tedy dobově odpovídá, vezmu-li si však jako měřítko dobu starověkého Říma, vracíme se někdy do šestého století před naším letopočtem. Trestněprávní úprava odpovídá jako přes kopírku Urnammovu zákoníku (to je ten starší zákoník než je údajně nejstarší Chamurappio zákoník), tedy za římským právem zaostáváme (a hovořím tu o Římu z přelomu letopočtu) o opět takových šest set let (míním tu hlavně míru kauzálnosti úpravy), co do svémocné obrany, jsme tu někde u Lex Duodecim Tabularum. Jen pro vaši zajímavost, v Římě byla například násilná svémoc i v obraně (krom nejkrajnějších případů) zapovězena jako trestný čin ještě před začátkem letopočtu takzvaným lex Iulia de vi privata nejsme si jisti zda měl tento zákon na svědomí Gaius Iulius Caesar, či Octavianus Augustus, ale to je patrně vcelku irelevantní.
V souhrnu lze říci, že se právní úrovní dostáváme (pohybujeme-li se na sklonku prvního tisíciletí tohoto letopočtu), zhruba v době, kde římské právo bylo v šestém až sedmém století před naším letopočtem. A to upřímně neříkám ani tak proto, abych hanil Anglosasy, jako spíše proto, že mne v této komparaci opět ohromila vývojová úroveň Říma v době republiky a principátu.
To je ale jedno, prostě se jedná o historicky velice poutavý výbor, který vám toho o kultuře nám naprosto cizí řekne mnohem víc, než by jeden byl čekal. Skvělá věc.
To, co Jan Čermák se svým kolektivem touto knihou zpřístupnil českému čtenáři, je záležitost věru epická a zasluhuje hlubokou poklonu, ocenění i místo v knihovně každého, koho zajímají dějiny nejen raného středověku. Na 600 stranách tato antologie představuje čtenáři anglosaskou civilizaci, jejíž energie, sílu a život je možno pocítit skrze dochované literární památky i po více jak tisíci letech. Stejně jako je možno vnímat kterak křesťanství postupně vítězí nad "barbarskou" společností víc, hlouběji a trvaleji než nájezdy vikingů. Primárně ovšem oslavuje anglosaské období ostrovní země se všemi prvky, nádechy a atmosférou, které si obecně s touto dobou spojujeme.
Pro množství textů může být souvislé čtení poněkud náročné. Avšak jako soubor dávné literatury je tato kniha v rámci překladové literatury naprosto nedocenitelná. Čtenářům odborné i široké veřejnosti je možno nahlédnout do zákoníků i církevních textů, do souboru laických básní i kázání, nahlédnout do anglosaských kronik i magických zaříkávaček. Či si lámat hlavu nad rafinovanými hádankami. Vedle významných a známých textů jako Sen o Kříži nebo Bitva u Brunanburhu jsou zde i texty neznámé, avšak o nic méně zajímavé.
Stejně jako jsem psal v případě Beowulfa, i pro Dvoranu platí, že se jedná o prvotřídní vědeckou práci. Skutečně prvotřídní. Každému překladu předchází krátký komentář vysvětlující a osvětlující vznik i okolnosti konkrétního díla a zasazuje je do kontextu doby. Někdy ty komentáře působí lehce úsměvně, když rozsahem několikanásobně přesahují samotný text. Nicméně hodnotou jsou si obě položky knihy bezmála zcela rovny. Jediné, co chci trochu "vytknout" (ač je to pravděpodobně osobní pocit) je, kdy se mi u některých komentářů se zdá, že jejich autoři tónem i textem zdůrazňují a vyzdvihují víru víc a zaujatěji, než je nezbytně nutné, a chvílemi to zavání poněkud kazatelstvím.
Kvůli skutečně ohromujícímu množství obsahu nemá smysl, abych zde vyjmenovával nějaké příklady, které stojí za zmínku. Až na jeden. Tím je totiž závěrečné kázání Wulfstana vůči svému národu. Mám k tomu dvojí příčinu. Jednak je tento text pozoruhodnou labutí písní k anglosaskému období anglických dějin - což mimo jiné nápadně připomíná Gildasův stesk nad blížícím se zánikem Britů. Jednak obsah tohoto kázání má až mrazivou aktuálnost pro společnost 21. století. A tak mi i Anglosasové opět potvrzují, že lidstvo se nemění, mění se pouze propriety.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jako když dvoranou proletí pták v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 9x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 13x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Jako když dvoranou proletí pták |
| 2012 |  Pražský lingvistický kroužek v dokumentech |
Vynikající kniha, která by se určitě líbila i samotnému J.R.R.Tolkienovi, který k jedné z obsažených básní napsal vlastní pokračování. Ideální doplněk k Beowulfovi. Sen o kříži nebo Bitva u Maldonu jsou prostě geniální.