Jakub a jeho pán přehled
Milan Kundera
Znamenitá a úspěšná dramatizace Diderotova Jakuba Fatalisty, hravá i krutá studie proměn lidského osudu v neprohlédnutelném světě, je jediný autorův dramatický text patřící k dílům, která „má bez výhrad rád a chce vydávat“.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jakub a jeho pán. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (36)
Ne, Jakuba fatalistu jsem nečetl. I tak jsem se dobře bavil, podobně jako Kunderovy postavy. Brilantní! Až se mi zdá, že Kundera dramatik mne oslovuje více než Kundera romanopisec. Takže je škoda, že touto hrou jeho cesta autora divadelních her končí...
A jako třešnička na dortu v současnosti tolik aktuální charakteristice ruského uvažování:
"... proč ti Češi (které máme tak rádi) nechtějí žít s námi a stejným způsobem jako my? Jaká škoda, že jsme musili užít tanků, abychom je naučili, co je to láska!" (in Úvod k jedné variaci - str. 8)
Za mě velmi propracovaná a vtipná divadelní hra, která je stále aktuální a při čtení jsem měla pocit, že sedím v divadle a děj se mi odehrává přímo před očima. Velmi mě bavilo, jak se různé příběhy prolínají a podobají. Zároveň oceňuji i hlavní myšlenku tohoto dramatu a jsem ráda, že jsem se k němu díky Čtenářské výzvě dostala.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„„Žádný román hodný toho jména nebere svět vážně. Co to znamená ostatně říci „brát svět vážně““? „To zřejmě znamená: věřit v to, co nám svět předkládá k víře““
„„Nemám rád zbytečné pravdy. Zbytečná pravda je ta nejblbější věc, co znám.““
„„Prozradím vám velké tajemství. Odvěký trik lidstva. Vpřed – to je kamkoli.““
Kniha Jakub a jeho pán v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 502x |
ve Čtenářské výzvě | 57x |
v Doporučených | 25x |
v Knihotéce | 128x |
v Chystám se číst | 79x |
v Chci si koupit | 16x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Moje chyba, že jsem se do toho pouštěl, když vím, že prostě Kunderu nemám rád, už od Žertu. Ale jak mám ve svém okolí nějaké ty kunderofily, tak to kvůli nim vždycky zkouším znova a znova. Ale prostě to nejde. Irituje mě to jeho věčné předstírání hloubky v jeho plochých a povrchních dílech. Tady to ještě posílil tou předmluvou, ve které se dovolává ratia ... to by sakra musel psát něco jiného, o něčem jiném a jinak.
Takže dvě hvězdy: jednu za pár vtipů, druhou za krátkost, díky které se to dalo vydržet.