Jáma přehled

05.06.2024

Ve svém jádru nese Jáma téměř veškeré prvky moderní a vývozní jihokorejské literatury: soustředí se na vykreslování pocitů a myšlenkových pochodů zcela osamělého hrdiny, zachycuje nejedny společenské (především rodiny se dotýkající) problematiky, a tíživá až nepříjemná nálada/atmosféra je zde cítit z každé stránky. V čem Pchjon Hjejong od svých kolegů navíc vybočuje je však fakt, že se vyprávění kromě psychologického thrilleru nejednou překlápí do hororu. A než-li na v žánru běžné nadpřirozené jevy se autorka soustředí na lidské strachy mnohem reálnějšího charakteru, což poté na mě i patřičně zafungovalo. Takovou beznaděj, bezmoc, zoufalost a klaustrofobii u mě při čtení naposledy dokázal vyvolat pouze Kafka, přičemž zde mě vše z toho zcela pohltilo a dokázalo nechat se perfektně ztotožnit s hlavním hrdinou.

Kniha si mě však získala po mnoha dalších stránkách. Své charaktery má dokonale vykreslené, pochopitelné a - jak již bylo řečeno - tím i ztotožnitelné, zároveň je však vyprávění nejednoznačné a otevírá se čtenářově interpretaci. Text je také protkaný nejrůznějšími metaforami a symbolikami, ať už stylistickými tak dějovými (titul knihy později nabyde svého významu hned několikrát, přičemž vždy dokáže vzbudit odlišné pocity). Flashbacky jsou rozmístěné rozumně a ve správné míře (neruší, jedině zdařile doplňují), stejně tak funguje tempo a s každou kapitolou narůstající napětí (pochopitelně v rámci korejské literatury, americký akčňák nečekejte), a nic ve výsledku nepůsobí na svých 150 stranách uspěchaně, naopak mi délka vyhovovala. Tohle byl zkrátka přesně můj šálek čaje, od kterého jsem se nemohl odtrhnout (a jinak než na jeden zátah to ani číst nedoporučuju) a který nejenže efektivně funguje coby netypický psychologický thriller/horor, ale nabízí i víc než to a po dočtení donutí se zamyslet. Z u nás publikované korejské literatury bych se tak Jámu upřímně nebál zařadit mezi moje absolutní favority a na filmovou adaptaci jsem velice zvědavý.

Jediné, co je škoda, tak že se už nedostalo takové péče českému překladu. Za odpad jako v případě komentáře pode mnou jej ani v nejmenším nepovažuji, ale chápu, odkud se takové pocity vzaly. Nejednou mě totiž dokázaly zarazit a ze čtení tak vytrhnout chybějící předložky (nejčastěji "na"), nešťastně zvolené výrazy či kostrbatá stavba vět, u kterých jsem nejednou cítil, že jsou z korejštiny překládány až příliš doslovně (v této souvislosti mě ale na druhou stranu potěšily situace, kdy se ponechaly původní korejské termíny - "čagi" či "čangmo isang" - a pouze byly nenásilně dovysvětleny; jejich přeložení by totiž jinak nabouralo konkrétní pointy). Tohle všechno jsou věci, které by jednoduše napravil korektor... toho však bohužel kniha nedostala.
Všem zájemcům o knihu bych navíc doporučil vyhnout se byť jen letmému pohledu na zadní stranu obálky, která v anotaci obsahuje vcelku silné spoilery a za ukázku se poté rozhodla vybrat text z téměř samotného závěru děje.
(btw nejsem si úplně jistý, že by se Jáma dala označit za "román", není výstižnější spíše "novela"?)
((btw2 Jáma si mě omotala kolem prstu a byl jsem jí to tak ještě schopný odpustit, nicméně přijde mi, že té depresivní korejské literatury tu už vyšlo opravdu poměrně dost. Co to trochu zpestřit a napříště sáhnout už po zcela jiném žánru? Například taková sci-fi autorka 김보영 by za mě byla naprosto ideální volba))

Odpad. Ne kvůli obsahu, k tomu nebylo možné proniknout, a to z několika důvodů. Mizerný překlad. Nulová redakční práce. Odpuzující grafická úprava. Množství gramatických a syntaktických chyb. Je ostuda vydat text, který by mohl být kvalitní, v takovém formátu. Už dlouho jsem se nesetkala s tak mizerně upravenou, fušersky provedenou knihou.