Jan Nepomucký – Česká legenda přehled

25.05.2021

Kratochvilné čtení pro ženskou od plotny to zrovna není.
Hutné a obšírné čtení, dle mého názoru rodilé katoličky, mající ke svatým spíše protestantský vztah, si autor zachovává objektivitu. Smekám také před úctyhodným výčtem pramenů, ze kterých čerpal. Těch informací bylo tolik, že se sice obávám, že obzory, které jsem si právě rozšířila, se za pár dní smrsknou na původní velikost, ale jsem ráda, že jsem se s touto knihou potkala. Cítím se informovaná, ne ovlivňovaná a tak to má být.

Je vždy otázkou, jestli kácením pomníčků, ať skutečných, nebo fiktivních, nevyléváme s vaničkou i dítě. Ať už byl skutečný Johánek z Nepomuku jen oběť shody okolností, nebo člověk čisté a pevné víry, to, co jeho legenda hlásá, je jistě hodno zamyšlení i vzoru.
Životní styl, patřící k době a příslušnému postavení se dodnes jeví spravedlivý, těm, kteří ho zastupují, je-li v rámci zákona „v pořádku“. Prebendy se braly tehdy i dnes a těm, kteří je berou, to nepřipadá pohoršující. Tak, jako tehdy, i dnes jdou lidé za určitými korýtky v rámci „víry“, která je hlásána, aby se dostali k moci a lepšímu životu. A je snad větší moc, než ovlivňovat duše lidí? Ideje a prostředky se sice různí, ale v jádru je to pořád o tom samém. Mnohé sochy se střídavě staví, oslavují, vzývají a potom zase kácejí. V tom jsme trochu legrační. Vysekáváme své vlastní kořeny, protože se za ně stydíme, nebo chceme být spravedlivější, než ti před námi a pro věci nalézáme nová jména, nebo o nich raději nemluvíme vůbec.
Ale jak už řekl Shakespeare „co růží zvou ač zváno jinak, vonělo by stejně“