Jasmínek v zemi lhářů přehled

17.08.2017

Tahle celkem nenápadná dětská knížka má (alespoň pro mě) v sobě ukrytý pozoruhodný paradox. Jelikož jsem ji četl krátce poté, co mi uprostřed normalizačních sedmdesátých let rodiče konečně v mých deseti letech vysvětlili, co je to vlastně ten komunismus, ve kterém žijeme, tak jsem to vnímal jako neuvěřitelně odvážnou protikomunistickou satiru. Dokonce satiru namířenou konkrétně proti československé normalizaci. Úplně všechno sedělo: zem, ve které vládnou lháři, kde se musí pod trestem nemilosrdného zavření do blázince (asi metafora na koncentráky, myslel jsem si) říkat všechno naopak, kde vládne nejprolhanější diktátor, který si dokonce nechává stavět pompézní pomníky ještě za života - to už snad nemohlo být přesvědčivější. No a skutečnost, že Gianni Rodari byl naopak velice levicového zaměření (nepodařilo se mi zjistit, jestli byl členem italské komunistické strany, ale asi dost pravděpodobně ano), že celá ta satira byla ve skutečnosti namířena proti italskému (i jinému) fašismu, a že měla komunismus de facto oslavovat a propagovat, je v důsledku důkazem toho, že komunismus s fašismem už úplně splynuli ve vzájemné totožnosti. A taky trochu toho, že skutečnému talentu nakonec až tak neublíží...