Jeden z devíti přehled
Alex Drescher
Někteří vstoupili do armády, aby za ně stát z veteránského fondu zaplatil školné na vysoké. Jiní to viděli jako občanskou povinnost. Druhá afghánská většinu z nich poslala domů v zinkové rakvi potažené vlajkou. Jindřich Schlick se stal vojákem, protože v krizemi zbídačeném srdci Evropy neměl jinou možnost. Chtěl jen přežít. Když to ale dokázal, v Prolnutí tím vyvolal největší štvanici za posledních padesát let. Jeho touha se tím změnila jen trochu – pořád chce přežít. A k tomu zjistit, kým se stal…... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jeden z devíti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Dobre vymysleno, vynikajici poctenicko a ten konec je opravdu masakroidni. Mnoho dejovych linii, ale to mi vubec nevadilo, ctenar se rychle zorientuje :) Nesnasim Pana prstenu s temi jeho debilnimi elfy, trpasliky a skrety, ale tady mi toto osazenstvo nijak nevadilo, jen co me dost stvalo, byly pritepleni elfove, to uz jsem kritizoval u minuleho dilu, ale presto ma autor plny pocet hvezd.
O maličko slabší než první díl, ale stále výborné počtení. Příjemné fantasy střihnuté postapo. Doporučuji všem k přečtení. Howgh.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (12)
„Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.“
„Je zajímavé, jak si dva dospělí dokážou zadovádět v jednom těle.“
„Cítil jsem se jako idiot. Za svévolné opuštění stanoviště by mi hrozila kulka mezi oči. Ale co mohu čekat za svévolný návrat?“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Jeden z devíti v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 85x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 70x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
2017 | Lovcův odkaz |
2010 | Tovaryš |
2007 | Dokonalý obchod |
2019 | Destrukce |
2017 | Zrození Adepta |
Podívej se na slunce,
má barvu krve,
a to nevěstí nic dobrého.
Dnes v noci
se Prolnutí zbarví krví . . .
Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc.
Malá ochutnávka:
. . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . .
Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . .
Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka.
Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.