Jeden z nás: Příběh o Norsku přehled

dnes

Ak by ste za život mali prečítať jednu jedinú absyntovku, mala by to byť táto. Je to hlboká sonda do života človeka, ktorý sa cítil nedocenený a tak sa rozhodol spáchať ohavný čin, o ktorom dnes vie celý svet. Táto kniha mapuje Breivikov život od útleho detstva, veľmi podrobne zachytáva Breivikove prípravy na zločin, samotné prevedenie, následný súd a približuje tiež životy obetí a preživších. Z niektorých pasáží mi bolo ťažko. Osudný deň je v knihe popísaný skoro minútu po minúte. Asne Seierstad odviedla výbornú prácu. Páči sa mi, že sa nebála poukázať na pochybenia, ktorých sa dopustila nórska polícia a obranné zložky. Druhá polovica knihy je skutočne strhujúca. Záver knihy je veľmi emotívny a zanecháva v čitateľovi zvláštnu pachuť. Toto je kniha, ktorá by sa mala povinne čítať na stredných školách. Je to opäť raz jedna z tých kníh, ktorých čítanie síce bolí, ale zároveň otvára oči. Výnimočná kniha, ktorú určite všetkým odporúčam. Jediné, čo ma mrzí je, že som sa k nej nedostal skôr. Jeden z nás: Príbeh o Nórsku sa určite objaví v najlepších knihách, ktoré som tento rok čítal.

16.07.2024

Ve třeťáku na střední jsme na jaře měli v rámci výměnného pobytu několik norských studentů. Během klábosení o cenách alkoholu a muzice došlo i na extremismus a naši zahraniční spolužáci byli překvapeni, jelikož v jejich domovině se prý nic jako náckové neřeší a není to vůbec téma. O prázdninách téhož roku došlo k událostem popisovaných v této knize.

Knihu jsem dlouho odkládal, jelikož jsem věděl, že nepůjde o lehké čtení. Jde o jeden z nejlepších reportážních románů a zároveň o jednu z nejstrašnějších a nejtěžších knih, kterou jsem kdy četl. Autorka popisuje události věcně, syrově a i když místy sklouzne k uměleckému stylu, je to s úctou a bez patosu. Forma je poutavá, strhující, atmosférická a člověk se nechá jednoduše pohltit, což je náročnější na psychiku, vezmeme-li v potaz tíhu tématu. Místy jsem si musel dávat pauzu a některé konce kapitol byly velmi emotivní. Jediné, co by dle mého zasloužilo více objasnění, je jak a proč došlo k pachatelově radikalizaci. V neposlední řadě bych vyzdvihl, že autorka dala veliký prostor obětem a jejich příběhům a nejen té zrůdě, která by měla upadnout v zapomnění.

O to víc je zarážející, že i skoro přesně o 13 let později se najdou tací, kteří jsou schopni události popsané v knize relativizovat či dokonce schvalovat. Tací, kteří drží při životě zvrácenou myšlenku ultranacionalismu a nadřazenosti jednoho nad druhým. Nezbývá než doufat, že se všechna lidská společenství postaví tomuto zlu jako Norové v roce 2011 a to jednotnou pospolitostí, humanismem a solidaritou.

V ideálním světě by si měl každý vzpomenout nejen na tuto knihu pokaždé, kdy slyší nebo čte rétoriku podobné té, kterou používá ten lidský odpad, který mi ani nestojí za jmenování, aby věděl, kam to vede, když se tyto nebezpečné tendence ve společnosti ignorují. Ale nejsem naivní.