Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta přehled
Vojtěch Kodet
Modlitba křížové cesty není jen příležitost, jak si uvědomit, že náš život je plný temných a bolavých skutečností. Je to především jedinečný způsob, jak všechno těžké, co prožíváme, propojit s Kristem a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit, že na své životní těžkosti nejsme sami. Je tu Pán, který se nás chce ujmout a provést nás každým údolím smrti, dát nám i v temnotách zakusit svou přítomnost. Modlitba křížové cesty je tedy příležitostí, abychom na své vlastní cestě rozpoznali Ježíše. Nikoli jako toho, kdo stojí mimo nás, kdo sleduje, jak ji zvládáme, ale jako toho, kdo žije, raduje se a trpí v nás.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Křížová cesta nevypadá jako cesta vítězná, a přece je. Podobně náš život je plný skutečností, které považujeme za překážky a slepé uličky, a přece nám mají posloužit jako zvláštní místo setkání s Pánem. Rozjímání v této útlé knížce nám je staví před oči a vede nás k novému pohledu na ně, v pokoře, v trpělivosti, v požehnané ne-soběstačnosti.
Nemůžu dost vynachválit její užitečnost.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta v seznamech
v Přečtených | 7x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2021 | Bůh své bitvy neprohrává |
2000 | Svatodušní novéna |
2007 | Marta a Marie trochu jinak |
2008 | Jeho rány nás uzdravily - Křížová cesta |
2019 | Křesťanství a okultní praktiky – 25 otázek a odpovědí |
„There is a crack in everything. That's how the light gets in,“ zpívá Leonard Cohen
„Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci,“ píše svatý Pavel do Korinta
„Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek,“ zaznamenal si apoštol Jan
Fascinace úspěchem a pozemskou mocí je mimořádně silná. Pro křesťany stejně jako pro nevěřící, co tak můžu pozorovat. A nejde jen o úspěch ekonomický, možná ještě víc se ženeme za společenským postavením, za dominancí ve vztazích, za uznáním a prestiží. Je to zhoubné a paralyzuje to možnost osobnostního růstu, je to svého druhu otroctví.
Zamyšlení otce Vojtěcha u jednotlivých zastávek křížové cesty působí jako vzpruha, jako posila pro ty, kteří se cítí zranění a stigmatizování porážkou (v libovolném významu toho slova) - v tom může být prospěšná i čtenáři-agnostikovi.
Křesťanům nabízí křížová cesta mnohem víc, zejména možnost pokusit se přiblížit Kristu a tímto přiblížením najít v okamžicích prohry nový smysl svého fungování ve světě. Nejde tedy jen o smíření (Neuspěl jsem a musím se s tím nějak vyrovnat) nebo hledání východisek (Neuspěl jsem a chci si na tom pro sebe najít něco pozitivního). Jde o uvědomění si neúspěchu jako okamžiku, kdy máme možnost odhodit pyšnou samostatnost a uvědomit si potřebu nezbytnosti pokorného přijetí Boha i jiných lidí do svého života. Pokud jsou okamžiky, kdy klesáme pod svým břemenem, pro takovou změnu pohledu nutné, pak jsou naše selhání nejen užitečná, ale i žádoucí.
Protože nám nabídnou novou perspektivu, ono zmíněné „vědomí požehnané nesoběstačnosti“.