Jen jedno jablko denně: Příběh lásky a uzdravení z anorexie přehled
Emma Woolf
Emma se ve svých dvaatřiceti letech rozhodla čelit největší výzvě svého života: zvítězit nad svou závislostí na hladu, cvičení a sebekontrole a konečně porazit anorexii. Po desetiletém boji se rozhodla, že je na čase přestat hladovět a začít žít. Otevřeně píše o plíživém začátku nemoci, nejhorších obdobích i řadě malých úspěchů, o své touze po dítěti, ale také strachu z „normálního“ života. Anorexii představuje jako nemoc, která více než tělesný vzhled a váhu postihuje duši nemocného i jeho blízkých. Knih s podobným tématem bylo napsáno i vydáno mnoho, ale tento příběh představuje anorexii z jiné stránky, než ji známe – že to není pouze nemoc dospívajících dívek toužících po postavě modelky a vyléčení z ní je mnohem těžší než přibrat pár kilogramů. Emma Woolfová je praneteř Virginie Woolfové. Studovala v Oxfordu, pracovala v nakladatelství a nyní je novinářkou a spisovatelkou na volné noze. Žije v Londýně a připravuje další knihu Ministry of Thin.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Zdraví
Vydáno: 2013 , Mladá frontaOriginální název:
An Apple a Day: A Memoir of Love and Recovery from Anorexia, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jen jedno jablko denně: Příběh lásky a uzdravení z anorexie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Zajímavá kniha - taková osobní zpověď anorektičky. Jen by to mohlo být o 50 stran kratší a nic by se nestalo, na konci jsem už pasáže přeskakovala...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jen jedno jablko denně: Příběh lásky a uzdravení z anorexie v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 72x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorka, ač navštěvovala nespočet specialistů, docela pokulhávala v základech zdravé výživy. Ze všech stran se na ni valily informace o zásadách, avšak některé byly na pováženou (Že snídaně musí být pouze sacharidová?). Ale to jsem si neodpustila jen tak na okraj. Mimoto byla kniha psána spíš jako deník. Často se opakovala, a i když jejím myšlenkovým pochodům rozumím, možná měla strukturu knihy lépe promyslet a knihu tvořit později, až se emoce ustálily.