Jeskyně Kokořínska přehled

23.12.2016

Do jeskyně B. mě dovedl strýc ze S. v mých sedmi letech, přespal jsem v ní poprvné asi v patnácti, a už se téhle lásky nezbavil - jen v jednom údolí je jeskyní (většina z nich má i zajímavou historii) tolik, že by na ně nestačily prsty obou rukou, ale dohledávat je úkol bez nadsázky detektivní.

Například Partizánskou jeskyni jsme hledali v době, kdy geocatching teprve začínal, a k dispozici byl jenom krátký popis se špatnou fotkou na netu. Hledal jsem jí mnohokrát sám i s lidmi, které se mi pro to povedlo nadchnout, někdy soustředěně, někdy s rozevlátostí, která je takovým výpravám vlastní (nějaká díra, pojďte radši koukat po houbách).

Po mnoha nezdarech, na výpravě, kdy už jsem neměl sílu přesvědčovat skupinu, že nejde jen o pověst, nebo že to je prostě ta dutina ve skále, kterou už jsme před chvílí našli, jsem šel projít na skalní ostroh, a přemýšlel, jestli to definitivně nenechat být. Potom jsem si ale vzpomněl na foglarovky (Modrá rokle?), a udělal krok k hraně ostrohu - a za jejím rohem, kam nebylo z jiného úhlu vidět, se odkryla římsa, ke které vedla šikmá stezička kousek dál.

Ne zrovna moc opatrně jsem sjel po stezce, a ve chvíli, kdy jsem se ocitl na římse, už nebylo pochyb, že tohle místo je dílem lidských rukou - stačilo pár kroků a na konci římsy už se pod mýma nohama černal otvor do tajemné místnosti, ve které trávilo několik lidí poslední zimy války, a o které vědělo jenom pár místních (stejně se můj strýc dozvěděl o B., sloužila klukům jako luxusní bunkr).

Věřím, že podobný pocit mají úspěšní hledači pokladů, jen místo pokladů tu jde o jeskyně, jejich historie často sahá do dob třicetileté války (některá místa jsou označená křížem, kalichem nebo značkami). Pan Zimerman jistě tenhle pocit znal, a přestože jsem hledání v některých místech strávil desítky hodin času, jsou moje znalosti jenom zlomkem toho, co popisuje ve svých knihách.