Jezuiti přehled

30.01.2019

Autorův příběh je nevšedně zajímavý – narodil se do ateistické rodiny, konvertoval ke katolicismu (a nechal se vysvětit), dekonvertoval k marxismu (a oženil se) a pak se zase vrátil ke katolicismu (i ke kněžství). Knížku psal v marxistické fázi. Vyšla za minulého režimu, jelikož se soudruhům ohromně hodila do krámu: bývalý kněz mohl na církev prozradit leccos z jejího zákulisí. Faktem je, že jak komunisté, tak církev Tondiho trochu zneužili a redukovali ho buď na komunistu, nebo na katolíka, aniž by se snažili hledat složitější lidskou bytost.
Sám autor není nespravedlivý, a pokud můžu posoudit, ani pomlouvačný. I v marxistické fázi si uchoval úctu ke Kristově osobě a k mnoha katolíkům, kteří byli jeho přáteli či vzory. K marxismu se obrátil podle svých slov proto, že mu jako vitalistickému a praktickému člověku vyhovoval víc než abstraktní katolická teologie, nemající prý vztah k životu. Byl to prostě intelektuálně neklidný muž, který žil ve složité době a v rozjitřené zemi.
Jeho popis, jak to v církvi chodí, mi přijde velmi cenný - například poznámky o chodu semináře nebo o studiu na Gregorianě. Zpětně lituji, že jsem se tehdy při čtení víc neponořila do jeho výkladu o scholastice.