Jiří Wowk, dobrodruh z donucení přehled

04.04.2021

Vývin mojich výtvarných zručností sa zastavil kdesi medzi 1. a 2. stupňom ZŠ, postavy kreslím odvtedy stále rovnako. Napriek tomuto hendikepu dokážem rozpoznať kvalitu českých ilustrátorov, ktorých intuitívne a bez nejakého hlbšieho skúmania, radím medzi svetovú špičku. Som veľmi rád, že pán Prokop sa v posledných rokoch podujal venovať samostatné knihy na priblíženie osudov a práce viacerých českých ilustrátorov.

Jiří Wowk (alebo Jurij Vovk) je osobnosť so záhadnou minulosťou, táto biografia napriek usilovnej práci autora nedokázala odhaliť celý jeho život. Takže v niektorých pasážach kniha pripomína skôr detektívku a ponúka viac otázok ako odpovedí. Páčilo sa mi však ako si s tým autor poradil, ako opatrne pracoval s domnienkami a teóriou pravdepodobnosti.

Ako laikovi mi najviac imponujú Wowkove kresby perom a tušom, pričom diela zhotovené touto technikou sú aj v odbornej verejnosti považované za jeho najvydarenejšie. Najzaujímavejšie na knihe boli citácie z korešpondencie s vydavateľmi, poslúžilo to na dotvorenie obrazu, ako to v období prvej republiky chodilo v tejto branži, už vtedy sa riešil marketing, aj keď to slovo vzniklo omnoho neskôr. Jeden príklad z listu vydavateľa adresovaného Wowkovi: „... Nyní Vás bohužel musíme opět prositi o předěláni jednoho obrázku. (...) levý výjev – jak Tarzan vyráží v skrčené pozici vítězný skřek, je nepěkný. S tím skřekem je to vubec nehezké a nesympatické, proto bude lépe, když vykreslíte Tarzana při zápase, v přirozenější pozici. (...) Při tom Vás zároveň prosíme, abyste Tarzanovu tvář kreslil trochu sympatičteji, aby byl krásnější...“.

Pre mňa osobne mala táto kniha ešte jeden rozmer súvisiaci s pôsobením Wowka na východe Slovenska. Ako človeka z tohto kraja ma to teraz láka do Múzea ukrajinskej kultúry vo Svidníku, kde sú vystavené mnohé jeho práce. Počet dôvodov, prečo navštíviť Svidník týmto rapídne vzrástol. Z nuly na jeden.

9/10

02.04.2021

Další z pomalu se rozrůstající řady malých monografií, věnovaných ilustrátorům dobrodružné literatury, které vydává nakladatelství Toužimský a Moravec. Tentokrát věnováno malíři a ilustrátorovi ukrajinského původu, takže kniha přináší i řadu informací o životě komunity ukrajinských emigrantů v Československu. Skutečně zarážející je třeba číst o tom, jak Rusové, slovanští „bratři“ Ukrajinců, potlačovali a snažili se násilně zlikvidovat ukrajinský národ a ukrajinštinu. Aktuální dodnes, kdy pro Rusy (Putinovy Rusy), kteří už Ukrajincům nevládnou, je naopak údajný „útlak Rusů“ na Ukrajině záminka a důvod k agresi a válce ….
O Jiřím Wowkovi autor píše, že byl „epigon Zdeňka Buriana“. Ukázky jeho prací v této monografii snad nejlépe demonstrují, že to není zcela pravda. Jistě Wowkovy kvaše a barevné obálky knih lze takto označit (byly ovšem takto vytvářeny na zadání nakladatele), na perokresbách či kresbách tužkou je ale myslím vidět, že Wowk byl malíř zcela jiného stylu (a naturelu). Epigon byl mnohem více Miloš Novák (jeho obálky jsou někdy opravdu k nerozeznání od Burianových) nebo Jan Černý-Klatovský, a to včetně právě i kreseb. Samozřejmě v kresbě se Wowk s Burianem nemůže měřit, však se také vlastně nikdy nepouštěl do detailnějšího portrétu, kde by musel třeba blíže předvést anatomii kreslených postav. Jistě měl ale Wowk s Burianem mnoho společného – ilustrovali stejný druh literatury, stejné autory a někdy i stejné romány, pro stejné nakladatele, a Wowk byl mnohdy jen „levnější“ náhrada (tedy ne epigon, ale „Ersatz“) za Buriana pro, z hlediska vydavatele, méně důležité tituly. Měl ovšem svůj vlastní styl a v monografii jsou jeho problémy celkem popsány - někdy byly Wowkovy ilustrace doslova odbyté.
Je věčná škoda, že v knize není reprodukováno více ilustrací z připravovaného projektu mayovek, ilustrovaných Wowkem (nikdy nevydaných, jen část byla reprodukována až nyní v posledním vydání Old Surehanda a několik ukázek z toho je také v naší monografii). Za Wowkovo vrcholné dílo možno myslím považovat, kromě ilustrací pro Dobrodružný svět (obálky), hlavně rozsáhlý cyklus ilustrací románů J.M.Trosky. To je ovšem už spíše na poli literatury sci-fi. Zajímavé je pak srovnat „Trosku podle Wowka“ s Troskou, ilustrovaným Milošem Novákem a naposledy T(h)eodorem Rotreklem. I když oba posledně jmenované považuji obecně za lepší ilustrátory (Rotrekl je snad nejlepší český ilustrátor sci-fi), Wowk rozhodně v tomto srovnání obstojí.
Na závěr (jako doklad někdy málo odůvodněných kritických názorů na Wowkovy ilustrace) třeba jednu „kritickou“ poznámku, kterou si udělal k ilustracím Jiřího Wowka pan učitel Eduard Štorch, jinak autor, až pedantsky otravující ilustrátory svých románů. K jedné ilustraci Jiřího Wowka v románu U Veliké řeky si znechuceně poznamenal „Beznozí!“, Při tom malíř realisticky nakreslil postavy lovců, jejich psů a zubra „bez nohou“ , neboť lov probíhá zřejmě v jakési bažině …..