Jiříkovo vidění: Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce přehled
Jiří Svoboda
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534705/bmid_jirikovo-videni-jak-primet-slepici--65fbebcff3ee4.jpg
4
4
4
Tato kniha vznikla z potřeby autorů rozproudit diskusi nad konceptem, který by mohl přinést naději, že klima ještě řešitelné je. Jiří se nebojí psát o tom, co nefunguje, diskutovat s osobnostmi a přinášet vlastní návrhy řešení. Marta se zase rozhodla oslovit svět natočením dokumentu. Její film Jiříkovo vidění zachycuje společný sen materiálového vědce a jeho dcery umělkyně o efektivním řešení záchrany planety. S humorem společně nahlíží do různých světů, kde s nimi nikdo nepočítá. Snaží se porozumět nejen politice, ale i jeden druhému. Nejde o ekodepku!... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jiříkovo vidění: Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jiříkovo vidění: Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce v seznamech
| v Přečtených | 4x |
Štítky knihy
globální oteplování klimatické změny
Jiříkovo vidění: Jak přimět slepici, aby začala snášet kachní vejce
S cílem zabránit globálnímu klimatickému kolapsu, autor, povoláním vědecký pracovník v oblasti materiálové fyziky, rozpracovává koncepci jednotné daně na uhlík obsažený ve fosilních palivech. Vychází z návrhu J.E. Hansena koncipovaného pro USA s tím, že se jej snaží aplikovat v celoplanetárním měřítku. V zásadě jde o velice zajímavou myšlenku, jejíž prosazení je však v dohledné a pravděpodobně i vzdálené budoucnosti vysoce nepravděpodobné. Hlavním problémem by bylo zapojit do takovéhoto obřího projektu většinu zemí, zejména těch nejlidnatějších a současně méně vyspělých, jejichž ekonomika je postavena na fosilních palivech. Jako příklad může sloužit Čína: tam se za dva roky spotřebovalo tolik cementu, jako v USA za celé 20. století a její produkce oceli činila dvě třetiny produkce celosvětové. V obou případech jde o energeticky vysoce náročné procesy, které se bez spalování uhlí či jiných fosilních zdrojů (zatím) neobejdou. A stejný vývoj můžeme očekávat v Indii, dnes nejlidnatejší zemi světa. I tam by se Indové rádi dostali na stejnou úroveň jako v Číně, ovšem jejich hlavním energetickým zdrojem je uhlí. A co Rusko, podle senátora McCaina benzinová stanice převlečená za stát? Myšlenka, že by rozvinuté země přispěly rozvojovým do takové míry, aby se jejich ekonomiky alespoň částečně vyrovnaly, je iluzorní. V knize je uvedena spousta příkladů a návrhů, jak omezit produkci CO2 v mnoha průmyslových odvětvích i v domácnosti, ale bohužel konkrétní čísla vesměs chybí. Některé návrhy jsou poněkud bizarní - např. kácení stromů v deštných pralesích jako zdroje řeziva pro dřevostavby (co má nohy, z místa těžby uteče) - to by se ekologům asi nelíbilo. Rovněž problematika zemědělství a produkce potravin je pojednána velmi stručně a bez jakékoliv kvantifikace. Jak ukončení produkce biopaliv sníží intenzitu zemědělství? Jak se zvýší množství organických hnojiv, když budou pravděpodobně omezeny stavy skotu kvůli produkci metanu? V knize se píše o budoucím "nevyhnutelném zastavení růstu populace". Poslední výhled OSN říká ale něco jiného: do roku 2050 má vzrůst celosvětová populace na 9,7 mld, do roku 2100 na 10,4 mld. Proponované omezení produkce umělých hnojiv (energeticky vysoce náročná syntéza amoniaku ze vzdušného dusíku a zemního plynu) by tak s velkou mírou jistoty vedlo k hladomorům. I tak stojí knížka za přečtení, zejména její první část, pojednávající o příčinách a důsledcích globálních klimatických změn.