Josef II.: Revolucionář z Boží milosti přehled

06.02.2021

Tak tohle byla hrůza. Paní docentka, která Magenschabova „Josefa“ předepsala ke zkoušce, cítila potřebu se nám za to omluvit – a upozornit nás, že se překladateli někam ztratila půlka knihy a poznámkový aparát. Ale překlad, byť si jeho pachatel místy plete s/z, zdaleka není největší slabinou téhle biografie.

Vlastně si nejsem jistá, co mě vytáčelo nejvíc. Mám hned několik kandidátů:
1. Pleonasmy a skvostné formulace typu „dozrál v muže, v němž započal proces křečovitosti“. Případně: „problém vyřešila sama: zemřela na neštovice“.
2. Takové množství řečnických otázek, že věta oznamovací byla raritou.
3. Odstavce tvořené jednou větou.
4. Nabubřelé a bezedně tupé psychoanalytické pasáže. Nesnáším autory, kteří si myslí, že rozumějí historickým osobnostem lépe, než si rozuměly ony samy, protože žijí po Freudovi a znají slovní spojení „oidipovský komplex“, které vykřikují s náhodností mluvícího loskutáka.
5. Bulvárnost. Tomu, že jsem strávila v žumpě autorovy hlavy celý týden, „vděčím“ za podrobnou obeznalost s ložnicemi Evropy vůbec a Hofburgu obzvlášť.
6. Tvrzení, že osvícenství je měšťanský směr (asi jediná opravdová myšlenka v knize), je určitě přehnané. Podceňuje podíl duchovních a šlechty.

A teď ke kladům:
1. Autor se zabývá i Josefovou zahraniční politikou (o které jsem toho moc nevěděla, protože české školství se šťourá pořád jenom v jeho politice vnitřní). Třeba fakt, že za belgickou nezávislost na Rakousku bojovalo množství ozbrojených katolických kněží, mi přijde nesmírně zajímavý.
2. Magenschab není historik, nýbrž jakýsi novinový pisálek, což má i světlou stránku. Jako laik mohl bez předsudků napsat životopis. Akademický levicový mainstream totiž označuje biografii za „nevědecký žánr“ a upouští od něj, což je jednak hloupost a jednak škoda.
3. Krátké kapitoly se čtou svižně. Snad všechny historické jevy autor vysvětluje, často i delšími exkurzy, což je skvělé pro historicky neorientovaného čtenáře.
4. Odkazy na kulturu. Díky téhle knize jsem si oblíbila „Werberlied“ ze Straussova „Cikánského barona“.
5. Bavilo mě porovnávat rakouský a český náhled na společné dějiny v rámci podunajské monarchie.

Bilance: Pár opravdu zajímavých informací, fůra irelevantních klepů a několik hloupých, nesmyslných autorových úvah. Kdybych neměla Josefa tolik ráda a nebyla vděčná za každý nový fakt o téhle veliké osobnosti, litovala bych času, který jsem četbou ztratila. „Nejšťastnější bych byl, kdybych mohl vládnout svobodným mužům.“

23.09.2020

Souzním s ostatními komentáři. Opravdu dobře se to čte a pro laika je tam informací tak akorát.