Kacířství – Eseje proti pokroku a jiným iluzím přehled
John Gray
Anglický filozof a politolog John Gray pokračuje ve vytříbeném, přitom však velmi břitkém, až nelítostném odhalování klamné iluze lidstva, která se nazývá víra v pokrok. Eseje původně vznikaly pro londýnský týdeník New Statesman, lze je tedy považovat i za svého druhu komentáře ke světovému dění na prahu 21. století. Gray, u nás známý zejména knihami Slamění psi či Dvě tváře liberalismu, vidí lidskou historii nikoli jako vzestupnou spirálu vedoucí do vysněného lepšího světa, ale jako nekonečný cyklus, v němž na sebe vzájemně působí proměnlivé znalosti a neměnné lidské potřeby. Jediné, čeho můžeme dosáhnout, je snažit se zkrotit drsnější instinkty člověka-divocha a drobnou prací omezovat síly, které hrozí, že nás zničí.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2006 , Dokořán , ArgoOriginální název:
Heresies, 2004
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kacířství – Eseje proti pokroku a jiným iluzím. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kacířství – Eseje proti pokroku a jiným iluzím v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 24x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 21x |
v Chci si koupit | 6x |
Štítky knihy
filozofie politika společensko-politická publicistika pokrok globalizace neoliberalismus morální úpadek
Autorovy další knížky
2004 | Slamění psi |
2006 | Kacířství – Eseje proti pokroku a jiným iluzím |
2013 | Komise pro nesmrtelnost |
2004 | Dvě tváře liberalismu |
2005 | Al Kajda a co to znamená být moderní |
Názorový svet Johna Graya je síce do istej miery vzdialený tomu môjmu, napriek tomu som v jeho esejach našiel množstvo podnetných myšlienok a zaujímavých postrehov. Toto jeho dielo rozhodne stojí za prečítanie.
Vyberám:
„Uvažujeme-li o myšlence, že žijeme v sekulárním věku, stojí za to si připomenout, že sekulární říše sama je křesťanským vynálezem. Biblickým kořenem sekulárního státu je pasáž v Novém zákoně, kde Ježíš káže svým učedníkům odevzdávat bohu, co je boha, a císaři, co je císařovo. Toto raně křesťanské přikázání, rozvinuté Augustinem a v reformaci opatřené moderní formulací, je prapůvodním počátkem liberálního pokusu oddělit náboženství od politiky. V tomto jako i v mnoha dalších ohledech je liberalismus neokřesťanským kultem.“
„...; přijde den, kdy nikdo nezemře zbytečně. V minulosti se věřilo, že tento šťastný stav přinese bůh. Revoluční hnutí jako komunismus slíbila něco ještě zázračnějšího. S použitím vědy to lidské bytosti dokážou samy.
Věda by měla být hledáním pravdy, ale v sekulárních kulturách se stala hlavním nositelem mýtu. Lidské potřeby, které byly kdysi vyjádřeny náboženstvím, nezmizely. Od kultu kryogeniky po absurdní neodarwinistické ideje recyklují se ústřední mýty západního náboženství v podobě vědy. Během této transformace se moudrost, kterou obsahují, ztrácí. Při tomto hledání neexistujícího zemského ráje zahynuly milióny lidí, ale tím se hledání nezastavilo.“
„Teorie memů Richarda Dawkinse je neodarwinistické vysvětlení toho, jak se šíří myšlenky. Dawkins v knize Sobecký gen píše, že memy obsahují melodie, fráze, způsoby, jak vyrábět hrnce nebo stavět klenutí, politické ideje a vědecké teorie. Dawkinsova teorie předpokládá, že tak, jak se geny šíří stěhováním z těla do těla za pomoci spermatozoidů nebo vajec, tak se šíří i memy stěhováním z mozku do mozku. Ve skutečnosti není zcela jasné, zda je to opravdu teorie, nebo spíše poněkud nešikovná analogie, neboť i když volně mluví o šíření memů imitací, Dawkins nikdy nepopíše definitivní mechanismus přenášení myšlenek. Ani to příliš nepřekvapuje, vzhledem k tomu, že takový mechanismus neexistuje.“
„Víra, že věda může nastolit nový svět, je sekulárním mýtem a je vzdálenější realitě lidského života než kterýkoliv z mýtů minulosti.
Biblický příběh o pádu se pravdě blíží více. Vědomosti nejsou jednoznačné dobro, mohou být právě tak prokletím jako požehnáním.“
„Věří (liberálové), že existují neporušitelné lidské svobody, a proto trvají na tom, že všechno, co vlády dělají, musí být v souladu s lidskými právy.
Problém s touto primitivní liberální filozofií je v tom, že považuje svobodu za přirozenou věc, která se, jakmile je vládní útlak odstraněn, vyvine spontánně. Ve skutečnosti je svoboda mimořádně složitá a křehká konstrukce, kterou lze udržet jedině tak, že se dělají neustálé úpravy a přizpůsobování. Na rozdíl od mínění právně dogmatického druhu liberalismu, který v současnosti převládá, není svoboda systémem navzájem do sebe zapadajících práv, který je nutno za každou cenu udržet. Jedna svoboda může porušit druhou. Politika je umění volby mezi soupeřícími svobodami.
V imaginárním světě liberálních filozofů si nemusíme vybírat, kterých z našich svobod si ceníme nejvíc. V dobře napsané ústavě je můžeme mít všechny.“
„Tito stratégové se neomezují na Saúdskou Arábii, jejich cílem je zosnovat změny režimu v celé oblasti. Jejich politiku nelze vysvětlit jen v geopolitických pojmech. Jak se to v americké zahraniční politice často stává, obsahuje absurdní prvek idealismu.
Američtí tvůrci politiky, kteří podporují změny režimů napříč velkou částí Blízkého východu, opravdu věří, že demokratické režimy, nainstalované americkou vojenskou mocí, budou mít větší legitimitu než domorodé tyranie. A v tom se nebezpečně mýlí. V oblasti, kde americká moc vzbuzuje nevykořenitelnou zášť, může každý pokus USA o politické inženýrství jedině rozněcovat protiamerické cítění. Větší nebezpečí je v tom, že tím ještě zesílí podpora Al-Káidy a dalších radikálních islámských skupin do té míry, že v několika zemích způsobí nekontrolovatelný převrat, jehož obětí budou i americké geopolitické zájmy.“
(tento úryvok je z eseje datovanej 25. 11. 2002 !!)
„Americká válka v Iráku je nápadem neokonzervativních intelektuálů, kteří pohrdají tradiční diplomacií ministerstva zahraničí a ostřílenou obezřetností profesionálních vojáků v Pentagonu. Jako jakobíni v pozdním osmnáctém století a Leninovi bolševici v raném století dvacátém jsou američtí neokonzervativci, kteří teď v Bílem domě rozhodují, revolučními intelektuály s velice matnou představou o světě, v němž většina lidstva skutečně žije.“