Kája Mařík V., VI. a VII. díl přehled

31.12.2017

Krásná kniha :) sedmý díl mi přišel trochu slabší, ale byly tam momenty, které stály za to: Zdeňa byla smutná a vyděšená, když přišla za sousedkou paní Weberovou a ptala se, proč to jejich robátko, kterému byl měsíc, ještě nemluví.. :D

05.12.2017

Jsou knihy, které se doslova zapsaly do života - staly se jeho součástí. Ještě dříve, než jsem si jednotlivé příběhy četla sama, mám hluboce vtisknutou vzpomínku na letní prázdniny, ve kterých jsme vždy z velmi opotřebovaných knih poslouchaly se sestrou, jak nám maminka čte o dobrodružstvích Káji a Zdeni. Doma za deštivého počasí, pod korunami stromů v lese ( kdo ví, kde tenkrát byla klíšťata), na louce mezi kupkami sena. Tam všude jsem spoluprožívala vše, co jsem slyšela a později sama četla. Každoroční prázdninové kouzlo, které se nikdy neomrzelo. Tak nějak nenásilně, podobně jako tomu bylo u čtení foglarovek, jsem do sebe vstřebávala rozdíly mezi dobrem a zlem. Jak já toužila mít takového kamaráda a být někomu takovou kamarádkou. A kupodivu u našich dětí tato kouzelná atmosféra fungovala také, i když byla prokládána příhodami Harryho Pottera. Není to tak dávno, kdy jsem všechny díly dostala od Ježíška a měla velkou radost. Dívám se na vnučku a myslím, že pokud čtení zabalíme do kouzelného závoje lásky, nebude ani trochu vadit, že Kája prožívá něco, co dnešní děti neřeší, protože toho společného máme stále dost a dost. Například již zmiňovanou touhu po pravdivém přátelství. Knihy za minulého režimu nemohly vycházet, zajímalo by mě, proč vlastně. Třeba vadila ta Kájova odvaha, říkat pravdu za každých okolností, komukoli. Nebo se nelíbilo, že víra v Boha je svobodnou volbou každého člověka.
V posledních dílech, které si v našem dětství maminka tajně vždy přečetla sama, a nám poté četla zase příhody jejich dětí, jsem později prvně prožívala romantickou zápletku. Už i pro mě byla tato část jejich života tak trochu nepochopitelná, proč více nebojovali, proč stále čekali ? A zároveň jsem získávala přesvědčení, že počkat si na toho pravého, něco stojí. Není to zadarmo, není to ze dne na den, ale stojí to za to. A respekt k rodičům, v konečném důsledku, obohacuje život, ne naopak.
Současnost je často zkratkou - první rande končí .....různě.
A dopisy ? Kdo se může pochlubit milostnými dopisy psanými na papíře? Mimochodem dopisy psané do kláštera, které Kája psal jako holka a propašoval je tímto způsobem přímo pod nosem matky představené, byly tím nejúsměvnějším v těchto dílech. A to si paní lesní myslela, že má Zdeňku uschovanou "jako v hedvábném kufříčku" .
Příhody dětí Káji a Zdeni se mi také líbily, ale přece jen o něco méně. Máma s tátou byli prostě větší rošťáci. A přirozenější.