Kamuraska přehled

02.04.2020

Román vychází ze skutečné události z roku 1839.
Je psán jako vzpomínky Alžběty, celé vyprávění prostupují různé časové roviny. To autorce umožňuje ukázat, jak se postoj hrdinky k celé tragédii i k jejímu životu měnil. Je to hluboká sonda do života mladé ženy, který je jí spíš vnucen než aby si ho sama zvolila.
Mladičká Alžběta je vychovávaná matkou a třemi tetičkami jako skleníková kytička, je to poddajná, poslušná, krásná dívka. Vdají ji v jejích šestnácti letech za muže, kterého nemiluje, a který se postupem času začne chovat násilnicky, hrubě a nemravně. Její zpočátku romantická touha po lásce ji přes objevenou vášeň dovede až k nepřímé účasti na zločinu. Celý její další život se pak stává přetvářkou, neustálým sebezpytováním a pochybováním, smutkem za nenaplněnou láskou.
V knize je mistrně vylíčeno prostředí provinciálního kanadského městečka na počátku 19. století a atmosféra pokrytecké společnosti, kde upřímnost, city, láska nemají místo a život je diktován zkostnatělou morálkou a církevními zvyklostmi. Hledání osobního štěstí jako by bylo nepatřičné a sama láska jako by byl hřích.
Velmi plasticky je popsaná krajina v provincii Kamuraska, tamní zima s nekonečnými sněhovými pláněmi. Jízda saní a zběsilý dusot koňských kopyt se prolíná celým příběhem a čtenář tuší, že to je jízda vstříc tragédii. Snadno si lze představit bílou barvu sněhu symbolizující nevinnost, černá je hříšná zakázaná láska a rudá je krev zločinu, ale zároveň naplněná a smyslná láska.
Kniha se nečte lehce, například prolínání různých časových úrovní někdy mate, je používána symbolika, třeba v barvách, v činech, někdy jako by myšlenky nebyly dokončeny. Přesto nebo možná spíš právě proto jsem se k dílu mnohokrát vrátila a vždy znovu mě udiví a provokuje.