Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo přehled

03.08.2022

Tato kniha je v zásadě mimořádně dobrá. Jedná se o druhou učebnici kanonického práva, kterou jsem přečetl, mohu tedy, zdá se, srovnávat. Na straně druhé bych to raději nedělal, protože ta druhá, Církevní právo od Horáka a Tretery, je špatná až hanba, ostatně, mám pod ní komentář, přečtěte si ho. Ale co už, nabízí se to.

Hrdina nabízí celkem komplexní a propracovaný vhled do kanonického práva (práva katolické církve), mj. pak do úpravy CICu. Jeho komentáře a vyjasnění jsou mimořádně kvalitní, jsou propojená, komplexní. Na straně druhé, nepřekvapivě, je čtení spíše složité a neodpočinkové. Jo, je to prostě nic moc napsané, číst se to zkrátka dobře nedá. Ale za informace, myslím, složitost formy stojí. V tom se liší od učebnice výše zmíněné, ta je sice jistě dobře napsaná, ale obsah je taková břečka, že to hezké není. Jestli bych měl tedy některou z učebnic doporučit, bude to ta Hrdinova, ačkoliv je v ní až zbytečný prostor věnován teorii a pramenům kanonického práva, tedy v míře, se kterou se u Církevního práva nesetkáte. Z toho se zdá patrné, že učebnice neslouží toliko pro laické přiblížení se tématu, ale spíše jako úvod do hlubšího studia. (Právní úpravě de lege lata se věnuje cca polovina knihy.)

Co obzvláště stojí za zmínku, je (takřka)naprostá sterilita od církevního poblouznění. Naneštěstí nedávno zesnulý profesor Hrdina (na kolik z knihy mohu soudit, je to opravdu velká škoda) se nepokouší o exhibici svých takřka fanatických názorů (jako pánové Horák a Tretera), pokud se nějak vyjadřuje tak typově, že to či ono bylo historicky problematické a podobně. Tyto hodnotové komentáře jsou však spíše zřídkavé a vždy velice rozvážné a adekvátní, historicky upřímné. Takže zatímco profesor Hrdina chápe alespoň historickou problematičnost odpustků, Tretera bulí, že jsme na církev zlí a že to tak hrozné nebylo. I proto je tato učebnice zkrátka lepší.

Látku nemá smysl komentovat, to u učebnic zkrátka nelze, polemiku na tomto prostoru mimo akademickou obec prakticky vést není možno. Jen zde vyjádřím svůj podiv nad disciplínami jako „majetkové církevní právo“, které je z pohledu civilního práva zkrátka směšné.