Kapesní atlas ptáků přehled

08.07.2022

Rozhodně nejsem žádný ornitolog, ale v poslední době mě moc baví pozorovat dovádění, lítání a hemžení ptáků, kteří poletují poblíž mě, když se usadím na lodžii. Je to balzám na duši, ocitám se v jiném světě. Sleduji vlaštovky, jiřičky, konipasy, zvonky zelené i skorce vodní, jak všemožně poletují vzduchem, a přitom radostně švitoří, štěbetají a cvrlikají...
Vlaštovky nedávno vyváděly mladé, a to byla opravdu legrace, vidět zoufalé rodiče, jak se snaží donutit své potomky opustit dráty vedení, kam se provizorně uchýlili. Zkušení dospěláci do nich doslova šťouchali zobáky, dávali jim pusy... a ti sotva ochmýření prďousové ne a ne vzlétnout :-) Mladé vyvedli i skorci vodní, kteří se zdržují u břehů potoka, takže to všude kolem zpívá od rána do večera a je hned veselo. Zajímavé je pozorovat i konipasy, kteří vlastně nevydrží chvíli v klidu a dají se snadno rozpoznat právě podle bílošedých ocásků, jimiž neustále komíhají - a když letí, vypadá to, jako kdyby "skákali": doslova se od vzduchu odrážejí a "hopsají" tak z místa na místo. Fascinující podívaná. A do toho všeho hemžení i nenápadná drzost kosáků, kteří poklidně hopkají opodál, když někdo pleje zahrádku, a čekají, zda se "nevykope" něco zajímavého...
Moc se netěším na srpen, až to vypukne - cestovatelská horečka v přímém přenosu. Je to krásné, dojemné i smutné, jak se vlaštovky houfují, nacvičují správnou sestavu, přičemž se neustále přepočítávají... A pak najednou frnk!... a rozhostí se podivné prázdno a ticho. Předtím jim ještě půjdu dát sbohem - a popřát hodně štěstí, aby se na jaře zase v pořádku vrátily.
Ptačí svět mě nepřestává fascinovat a já se rozhodla, že se o něm dozvím zase něco víc. Popadla jsem tedy tu jedinou a letitou příručku, kterou doma máme. Jsem za ni moc ráda, i když je již poněkud sešlá, lehce omšelá a ohmataná... Ale pořád ještě slouží dobře, hlavně laikovi. Na jedné z dvoustran je vždy podrobné povídání, na druhé zdařilá fotografie. V knize není samozřejmě všechno, ale do rukou neodborníka je jako dělaná. Uvádějí ji dvě kapitoly věnované ptačímu druhu a jeho ochraně, končí pak jejich systematickým přehledem. Kapesní formát je skutečně praktický, tady skutečně platí, že "informace neváží nic". Je však veliká škoda, že knížka postrádá systém, podle něhož jde jednotlivé druhy dohledat: nejsou řazeny abecedně, ani podle druhů... a tak, pokud hledáme nějakého konkrétního, nezbývá než složité listování, nebo se obrátit na obsah.
Přidávám zajímavou citaci o vlaštovce obecné, která mě velmi překvapila:
"Nastanou-li dlouho trvající deště, trpí vlaštovky hladem. Hmyz nelétá a vlaštovky se jinak živit nedovedou. Nastane-li však takové deštivé a chladné počasí v době vlaštovčího tahu, kdy je spotřeba energie neobyčejně vysoká, dochází často k úplným katastrofám. Vlaštovky houfně hynou hladem. Tak např. v roce 1931 zahynuly statisíce vlaštovek v jižním Německu, když byly těsně před přeletem Alp překvapeny krajně nepříznivým počasím. Členové různých ochranářských spolků posbírali tisíce zemdlených ptáků a letadly je převezli na druhou stranu Alp, kde je pak vypustili."
A také jednu další, která dokládá, jak je tento atlas již zastaralý - vrabce i špačky abys dnes bohužel pohledal.
"Mezi ptáky se však vyskytují i takové druhy, které působí hospodářské škody (vrabec domácí, špaček)."