Kapitalistický realismus přehled
Mark Fisher
Dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Tuto větu je třeba chápat v jejím doslovném významu. Po roce 1989 se kapitalismus prohlásil za jediný realistický politicko-ekonomický systém. Většina mladých lidí dnes už dokonce ani nepociťuje absenci alternativ vůči kapitalismu jako nějaký problém či otázku, a to přesto, že právě mladí lidé, zrozeni do „neideologického“ postmoderního věku bez paměti a bez budoucnosti, jsou chorobností současného světa paralyzováni nejvíce. Nemohoucnost, neschopnost se soustředit, ztráta dlouhodobé perspektivy, kterou nahrazuje permanentní bezcílná „bezprostřednost“, totální konformismus maskovaný iluzí volby a volnosti, to jsou jen některé důsledky ideologie, která dnes triumfuje právě proto, že se tváří neideologicky a že vystupuje jako štít, který nás před veškerými „nebezpečnými“ ideologiemi a utopiemi údajně chrání. Anglický filozof Mark Fisher je mistrem kulturní kritiky a jakožto analytický pozorovatel našeho postmoderního, postfordistického světa podává pronikavý rozbor symptomů našeho současného marasmu. „Na socialistický realismus se mnozí z nás ještě pamatují, byla to literatura, která systematicky vyškrtávala z reality vše, co nebylo v souladu s obrazem světa, který spravovala komunistická strana. Kapitalistický realismus je systém, v němž se jakákoli změna zdá nemožná, protože možné je tu definováno servilně vůči tomu, co je. Je to systém, který připouští jen sebereprodukci, utopie neustálého růstu jeho ukazatelů je v něm jedinou realitou. Co je sociálně a biologicky nemožné pro pozemské bytosti se tu zdá nutné, reálné, přirozené. Místo, které kdysi patřilo skutečnosti, stále rychleji okupuje přesná reprodukce našich vidin a halucinací – film v 3D, reálnější než realita! Obraz společnosti, v níž žijeme je falešný, protože po roce 1989 z našeho jazyka byla vytlačena jako nebezpečně levicová slova, bez nichž současné společnosti nelze porozumět – jako sociální spravedlnost, třídní konflikty, odcizení, alternativa. Knihy jako tato vrací do našeho jazyka slova, která potřebujeme, abychom byli schopni vzdorovat , novému kapitalismu‘, který je nový tím, že z každé alternativy dělá pouhý fragment sebe sama.“ Václav Bělohradský... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy Sociologie, společnost
Vydáno: 2010 , Rybka PublishersOriginální název:
Capitalist Realism, 2009
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kapitalistický realismus. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
"Dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu." Věta, která obsahuje vše. Slavoj Žižek. Kafka. Popkulturní odkazy. A žádné řešení hladového Behémóta kapitalismu. A Fisher, který káže, pak sám páchá sebevraždu.
Velmi pronikavé myšlenky. Určitě stojí za přečtení. Nabídlo mi to zcela odlišný pohled na svět.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kapitalistický realismus v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 71x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 19x |
v Chystám se číst | 52x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Kapitalistický realismus |
2022 | K-punk: Výběr z textů |
2024 | Postkapitalistická túžba |
V prvom rade som bol trochu prekvapený, že má kniha bližšie k eseji, než k odbornej práci - obsahuje pomerne málo faktov, zato veľa dojmov, pocitov a prirovnaní. Fisher sa v nej zameriava ani tak nie na chyby a zločiny samotného systému, ako skôr všadeprítomnú atmosféru v ňom panujúcu, s prevládajúcim pocitom, že ku kapitalizmu neexistuje žiadna alternatíva (Koniec sveta si vieme predstaviť, no koniec kapitalizmu akosi nie). Zdôrazňuje pritom svoju osobnú zainteresovanosť a venuje sa i vplyvu tohto systému na dušu človeka a psychické choroby, čoraz častejšie i mladých (Autor v roku 2017 spáchal samovraždu). Ako pomôcku pri tom často používa popkultúru, hollywoodske filmy, či Kafkove romány. Často sa dostáva aj k svojej osobnej skúsenosti učiteľa na vyššej strednej škole vo Veľkej Británii, plnej nezmyselných byrokratických noriem a kontrôl. Práve v tomto smere podľa mňa kniha najviac škrípe - myslím, že kapitalizmus má obrovské množstvo väčších obetí systému, ako učiteľov na lepších školách v anglicku. Fisher sa však spoľahlivo takmer v každej kapitole dostane práve k tejto téme (skutočne aj učitelia to majú ťažké) a cíti sa pri tom ako K v Kafkovom Procese. Napriek tomu zaujímavé čítanie.