Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících přehled
Miloslav Vlk , Blanka Pirnosová
Reportérka regionálního českobudějovického tisku Blanka Pirnosová klade otázky rozdělené do pěti oddílů: o víře, zjevení, církvi a vztahu církve ke společnosti. Poslední kapitola shrnuje život Miloslava Vlka až do udělení kardinalátu, kdežto v úvodních textech vysvětlují oba účastníci, jak se k rozhovorům, vedeným v průběhu několika let, dostali. Na počátku stála reportáž B. Pirnosové o biskupském svěcení Miloslava Vlka, v níž se jí podařilo vystihnout atmosféru chvíle.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Chystám se číst | 2x |
Objev z knihobudky na nádraží, který mi umožnil strávit v duchu pár hodin se svým oblíbeným a obdivovaným kardinálem (a výborným teologem). Tazatelka je polistopadová konvertitka ke křesťanství, odchovaná komunistickým školstvím. Neklade příliš vytříbené, důmyslné ani originální otázky a o rovnocenném rozhovoru nemůže být řeč. Oba diskusní partneři v tom však vidí jistý klad. Tak jako ona by se mohl ptát téměř kdokoli, a proto pan kardinál jejím prostřednictvím odpovídá poměrně širokému vzorku populace.
A jsou to odpovědi moudré, důkladně promyšlené, vyzrálé, podložené dlouhou zkušeností, vzděláním i znalostí lidí. Kardinál Vlk nikdy bezmyšlenkovitě nepapouškuje tradici (ani církevní, ani vědeckou). Je otevřený, umí skloubit laskavost s nepodbízivou zásadovostí a na každé téma dovede nabídnout vlastní názor hodný respektu a uvážení. Přiměl mě k intenzívnímu vnitřnímu dialogu: umožnil mi sebereflexi mého ateismu a na některé jeho argumenty jsem měla sklon odpovídat argumenty vlastními. (Takže jsem každou chvíli zamyšleně zírala na jeho fotografii na předních deskách, místo abych četla. O:))
Příležitost k námitkám pro mě znamenaly hlavně dva kardinálovy sklony: 1. předpokládat účelnost přírody a 2. vidět svět binárně, rozdělený na „věřící (= křesťany) a nevěřící“. Podle pátera Vlka například existenci boha naznačuje vrozená a univerzální lidská potřeba milovat něco věčného, která „by jinak byla nesmyslná“. Jenže svět není smysluplný; evoluce připouští v zásadě jakoukoli planou a bezúčelnou vlastnost, která neohrožuje přežití druhu. V potřebě trvalého objektu naší lásky bych viděla spíš lidskou schopnost abstrahovat od daností a myslet reálně neexistující ideál (jak o tom píše Feuerbach). A pokud jde o dělení na křesťany a „nevěřící“, z nichž jenom ti první mají přístup k nadosobnímu, transcendentnímu zdroji síly, nutká mě to oponovat, že takovým zdrojem může být i politické vyznání, láska k určité hodnotě (třeba k pravdě ve vědě/kráse v umění) nebo nějaký sekulární etický program.
Ale to, že jsem občas nesouhlasila, mi samozřejmě nijak nekazilo požitek. Názorů pana kardinála si vážím bez ohledu na to, jestli jsou pro mě osobně přijatelné, nebo ne. ♥ Třeba tohle si myslí o rehabilitaci mistra Jana Husa: „Stává se zřejmým, že kostnický koncil má různé kanonické a právní trhliny. To není revize dogmatu, to je revize praxe nelásky a praxe spravedlnosti.“