Katerina přehled

27.11.2024

Týjo.. mně se to asi líbilo. Podstatnou část knihy si člověk zvyká na styl psaní a záplavu myšlenek protkanou sprostými slovy, ale vlastně mě to vůbec neuráželo. Závěr knihy byl dost rychle vyhrocený. Celý text je surový a emotivní.
"Je to taková prostinká pitomůstka. Dávat kytky někomu, koho neznáš. Jsou to dobře utracený peníze, ať už to dopadne, jak chce."
"Na světě není lepší město, kde člověk může jenom tak bloumat, než Paříž."
"Je to spíš obchod s literaturou než s knížkama. Každý, kdo tam přijde, se zajímá o čtení, o slova, o jejich historii a budoucnost."
"Mlaťte si mě, kopejte do mě, tlučte mě, je mi to fuk. Nikdy mi nemůžete ublížit tolik, jako si ubližuju sám."
"Paříž je Seina. Paříž je vůně kávy na chodnících. Paříž je zapomenutý obraz v prázdným křídle muzea, který vám vyrazí dech. Paříž je vaše zlomený a zase uzdravený srdce. Paříž je nebe za úsvitu, červený žlutý oranžový a modrý, nebe těsně předtím, než vyjde slunce."
"Jak spravit, co jsem rozbil. Jak se usmát, abych ten úsměv i cítil. Jak milovat a nepůsobit přitom bolest."

Tohle mě fakt dost zklamalo. Autor netají svou adoraci Henry Millera. Ve své nadutosti se ale snaží svého "mentora" doběhnout, ne-li předběhnout a ve výsledku jen trapně a dýchavičně kulhá daleko za jeho zadkem. Literatura pro literaturu! Nabubřelá exhibice vlastních vědomostí (každý, kdo má jen průměrné vzdělání, ty rozbory uměleckých děl číst nepotřebuje), ale i ukradených názorů. (Vím, o čem mluvím. V Paříži jsem strávila hodně dlouhou a plnotučnou dobu a mnohá tzv. subjektivní hodnocení autora výtvarných děl nebo městských objektů jsou jen "přešité" informační tabulky.) Předvídatelný obsah, ošuntělá, otravná forma. Když vás každá dvacátá stránka atakuje sdělením "Rty, jazyky, dech. Ruce. Ona vlhká. Rty, jazyky, dech...Vlhkost. Bradavky..." ,. není už to vzrušující, je to trapné. Miller je vzrušující a nepředvídatelný od první do poslední stránky. Jeho "napodobitel" je jen nudný.