Katyň: Stalinský masakr a triumf pravdy přehled
Allen Paul
autorem následujícího textu je Kamila Hubáčková (CEVRO Institut) Katyňský masakr je označením pro masovou vraždu polských, vojenských i civilních zajatců vězněných v táborech pro válečné zajatce. Povražděno bylo okolo 25 000 mužů – zejména příslušníků armády. Pro Poláky se jedná o jednu z nejdůležitějších událostí jejich pohnuté historie, která má dosahy i do dnešních dní a vede k dlouhotrvající nechuti spolupracovat s hlavním sovětským nástupcem – Ruskem. Kniha Katyň – Stalinský masakr a triumf pravdy je knižní debut Allena Paula, amerického politologa, publicisty a poradce řady komisí Kongresu Spojených států amerických. Jeho kniha o katyňské tragédii se setkala s pochvalnými ohlasy v americkém i polskojazyčném tisku. Přináší pohnuté svědectví o nebývalé schopnosti lidí přestát ty nejnesnesitelnější formy tyranie. Je nejen dokonalou analýzou ničivého masakru v Katyni, ale současně i něčeho mnohem důležitějšího – je to hluboce působivé svědectví o duchovní síle obětí tohoto zločinu a o definitivním triumfu pravdy. Allen Paul se neskrývá se sympatiemi k polskému národu a chápáním jeho mentality. Ve snaze odhalit pravdu je neúmorný a důsledný... Katyň je pro něj symbolem celého tragického osudu Poláků za druhé světové války a především pak vražedné Stalinovy politiky. Během četných cest do Polska po roce 1989 se Allen Paul stal svědkem politické, ekonomické i sociální transformace země. K Polsku i Polákům pociťuje hlubokou úctu a upřímnou náklonnost. V knize Katyň se vrací k jedné z nejtemnějších událostí polských dějin. Svou profesionální kariéru začal autor jako reportér pro Associated Press a později sepisoval projevy pro vysoké vládní úředníky, včetně členů vlády a jednoho prezidentského kandidáta. „To, že se sovětské vedení přiznalo k vině za katyňský masakr, bylo rovněž hořkým polským triumfem. Znamenalo to, že sovětská moc začala nakonec uznávat hodnoty, které Poláci uznávali celá staletí a jichž se nikdy nezřekli – především respekt k důstojnosti každého člověka. Byla to také možná známka zániku prastaré rivality a první krok otevírající cestu k nové epoše míru a harmonie. Takovou prosperitu si Poláci skutečně zasloužili.“ Z předmluvy autora... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Katyň: Stalinský masakr a triumf pravdy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
V roce 1990 sovětský vůdce Michail Gorbačov přiznal, že za Katyňský masakr je zodpovědný Sovětský svaz a poskytl k tomu i kopie dokumentů, které jeho vinu prokazatelné dokládají. Samozřejmě už předtím panovala jistota, na čí straně je vina (bylo až neskutečné, jakým způsobem se vedoucí představitelé SSSR zamotali do pavučiny lží, kdy jedno tvrzení odporovalo předešlému). Přesto se stále najdou lidé, kteří vinu SSSR odmítají, těm bych jen vřele doporučil, aby si knížku přečetli.
Knížka jednak sleduje osudy několika vybraných lidí, kterých se Katyňský masakr týkal, nejen popravených, ale i jejich rodin, případně známých. Polští důstojníci byli vybízení k tomu, aby psali svým blízkým, díky tomu NKVD (tajná policie) měla seznamy těch, které bude potřeba deportovat. Mimo to autor čtenáře seznámí se situací Polska před válkou, během války i po válce. Hodně zajímavé jsou postoje vedoucích představitelů USA a VB, dá se říci, že kvůli porážce Německa zametli Katyňský zločin pod koberec (nechtěli připustit, aby se spojenectví se SSSR rozpadlo, tak mu ustupovali na všech frontách). Je to neradostné čtení. Celkově hodnotím 85 %.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Katyň: Stalinský masakr a triumf pravdy v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 62x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Mé knihovně | 85x |
v Chystám se číst | 39x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 3x |
v roce 1917 ve Fatymském proroctví bylo Rusko označeno za říši zla a svět byl před touto říší vystříhán. stalo se to ještě před bolševickým krveprolitím. hrdlořez a masový vrah Uljanov poslal na smrt miliony lidí, kteří se v jeho fantasmagoriích neshlédli. vydatně mu v tom pomáhal Dzeržinskij, první velitel Čeky, krvežíznivý surový pošuk. když se dostal k moci Džugašvili, nechtěl být v ničem pozadu. taky měl k ruce pomocníka - Beriju. na počátku 30. let způsobil hladomor a faktickou genocidu na Ukrajině, které podlehlo od 7 do 11 milionů ubožáků, kteří se nemohli bránit. ve stejném čase Džugašvili vesele prodával ukrajinské obilí na západ, aby měl devizy a zval do své říše pitomé pisálky, kteří jej pak adorovali (za všechny jmenujme snad aspoň G. B. Shawa, krom jiného obdivovatele dalšího Džugašviliho vynálezu - GULGAGU a taky eugeniky, což byla pitomost z druhé strany zdi). a ve stejné době nechal popravit komplet celou ukrajinskou intelektuální elitu, zachránil se snad jenom ten, co zrovna nebyl doma. v polovině 30. let obdivně zhlížel k jinému pošukovi - Hitlerovi. nakonec si vyměňovali komplimenty, Hitler se nechal inspirovat systémem gulagů a nechal vybudovat systém koncentračních táborů pro své nepřátele. a na konci 30. let svorně napadli Polsko, aby jej roztrhali na cucky. jeden nahnal Poláky do koncetráků, druhý nechal vyvraždit elitu polského národa - symbolem tohoto odporného činu se stala Katyň. a další milion Poláků dal deportovat do odlehlých plání Sibiře, kde z nich většina zahynula hladem a strádáním. a protože s jídlem roste chuť hned v následujícím roce zakroutil krkem pobaltským státům a jejich obyvatele nechal deportovat a vyhladit na Sibiři taky. do jejich opuštěných příbytků narval ubožáky bez duše, ruské mužiky, lordy z nemanic a své „soudruhy“. a pak si konečně vylámal zuby na Finsku, i když si i z něj kus urval. a to, co dělal po válce v „osvobozených“ zemích snad už ani nemá smysl připomínat, jenom úplný ignorant to neví.
proto číst Katyň je tak trochu sebepoškozování. k tomu, co o tom člověk kdy slyšel nebo viděl se najednou přidružují příběhy konkrétních lidí a rodin. a k tomu, co možná nejasně tušil se přidávají citace a dokumenty tzv. spojenců, kteří po Rakousku a Československu s klidným svědomím hodili přes palubu i Polsko.
navíc v současné situaci se to nečte jako historická faktografie, ale je to spíš učebnice toho, jak asi myslí ta zrůda, co teď ovládá další miliony nebožáků. a jak asi přemýšlejí ti, co se z dějin nijak nepoučili a stále čekají, že dojde k nějaké přeměně kata v beránka.
svět nebyl nikdy blíže tragedii, než je dnes. proto je vynikající, že se autor nezatížený „sousedstvím“ s Mordorem vydal na trpělivé pátrání po tom, co se stalo a v jakých souvislostech. klobouk dolů před tímto dílem. mělo by se povinně číst všem těm obdivovatelům širé rusi.
a ještě poznámka: po napadení Polska i z druhé strany se v New York Times objevilo hodnocení: hitlerizmus je hnědý komunizmus a stalinizmus je rudý nacizmus.