Kavčí hory přehled
Karel Škrabal
Někteří zaměstnanci televize jezdí z práce domů auty, snad aby je nikdo v MHD neokukoval. Další se naopak mačkají v autobuse, který je vyklopí u metra. Z těch, které znám, jediný Karel chodí dolů na nábřeží pěšky. Zatlačí na turniket, lesklý kovový ježek se protočí a pustí ho ven. Za okrajem Kavčích hor mu pod nohama leží město. Pod strání plavecký bazén, napravo porodnice, staré hradby, věže baziliky Petra a Pavla na Vyšehradě. Cesta vede mezi činžáky a vilami dolů k Vltavě. Karel vychází většinou mlčky, jako poutník. Jen se cestou domů musí stavit ženě pro cíga a pak obejít doma v Bubenči blok činžáků, aby vyvenčil psa. Nemám z něj pocit člověka náhle osvěženého, probuzeného faktem, že už je konečně zbaven starostí pracovního dne. Karel vykročí, a teprve potom, až se cosi přihodí, zaznamená událost v básni. Na rozdíl ode mne neprovokuje a nevyrývá, aby vyvolal situaci, v níž se dotčení lidé spontánně projeví. Bezprostřednost je pro děcka, naznačuje mi svými básněmi; takhle jim rozumím. Karel je klidnější, a proto odvážnější. Nemá strach o svět a lidi v něm, že by působili všedně. Zaznamenává – je totiž básnickým deníkářem, nebo dokonce kronikářem –, co se přihodilo, jaké jsou věci a jací lidé sami v sobě, aniž by cítil nutnost děje rozpohybovávat, iniciovat. Obhlíží svět v jeho klidové poloze, hledá těžiště. Proto sleduje v televizi kulturní a diskuzní pořady, na které nemám trpělivost. Proto jezdí pomalu krajinou ve svém obytném vozu. Jistý si svým cílem, bez sportovních ambicí člověka rychlého, unikavého. Karel nejí maso na protest proti diktátorům a oligarchům téhle země. Ví, že tím nic nezmění, ale mění tím sám sebe, třeba na chvíli. Postící se poutník, který půjde zítra fandit na hokej Kometě Brno a u stánku sní buřta.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kavčí hory. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Je tam tak nejak všetko. Smejem sa, potom si poviem: "Njn, kurevská pravda :(", potom sa usmejem, že hej, že to je pekné. Žiadna veľká poézia (o tú sa Škrabal nikdy nesnažil) poézia života, miš-maš štýlov a foriem. Témy dotýkajúce sa obyčajného života obyčajného Čecha, básne kritizujúce Čechov a ich malosť (z básní je jasná Škrabalova politická príslušnosť), sú tam neumelé vyznania manželke (a iným jeho ženám), je tam bar a pivo, a kamaráti a futbal a Brno. Básne tejto doby, život sám.
Čekala jsem mnohem více. Očekávala jsem moderní poezii, přitom se jedná spíš o deníkové záznamy(na druhou stranu bod za experiment vybočit z poezie, který se i povedl), jež se sice vztahují na aktuální situaci, ale na mě moc jsou místy moc vulgární. Škoda, že se autor víc nevěnoval městu Praze, ačkoliv život v něm naznačil. Dala bych dvě a půl hvězdičky, což zde nelze a současně na tři to dle mého pocitu nemá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kavčí hory v seznamech
v Přečtených | 19x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2007 | Strašpytel |
2018 | Kavčí hory |
1999 | Zapalte Prahu |
2021 | Nikoho nečekám |
2003 | Druhá verze pravdy |
Karel Škrabal je sarkastický, nostalgický, angažovaný a neskutečně vtipný. Navíc pamatuje stejné Brno jako já a své básně čte s důstojností Sokrata u vany. Kdybych ho před lety znala, byl by třetí, hned po Davidu Kollerovi a Robertu Křesťanovi. Neznala jsem ho. Měl štěstí. ;-)