Kde jsi, lásko? přehled

30.09.2022

(SPOILER) Nevidím důvod pro tak nízké hodnocení a slabé komentáře. Původně mě od četby odradil krapýtek blbounký název a nižší hodnocení. Autorčin styl mi nepřijde začátečnický a zasazení do doby po občanské válce se podařilo se všemi reáliemi, skutečnými událostmi a neklidnou náladou ve společnosti.
Trochu mě mrzí, že jsou při stavbě příběhu použity hned dvě živelné události (tonutí, požár), pro mě na úkor věrohodnosti.
Téměř po celou dobu čtení jsem žasla, jak spolu můžou žít jižan a seveřanka v tak třeskuté době, a nehádat se na toto téma. Tento rozpor zahoří až na samém konci příběhu, kdy už jsem to opravdu nečekala, a Heathova slova jsou skutečně zraňující - navíc jimi hájí svou dávnou jižanskou lásku, kterou si právě přivedl domů: „Zatímco tys seděla v obchodě svého otce, cpala se bonbóny a koketovala se zákazníky, ona se děsila, že jí Yankeeové zapálí střechu nad hlavou, znásilní ji, zabijí anebo nechají zemřít hlady. Právě ovdověla. Viděla, jak se její sousedé a přátelé mezi sebou málem pozabíjeli kvůli Rekonstrukci, o níž jsi nadšeně diskutovala s ostatními dámami nad kávou a zákuskem. Až se zase začneš litovat, tak si na tohle vzpomeň.“
Téma divoké doby po válce, příběh jižana podnikajícího na severu, motiv zrušeného tříletého zasnoubení a přistižení při nevěře jsem od Kleypasové ještě nikde nečetla, a bavilo mě to. Peripetie kolem nové koncepce Examineru a hádky s Redmondem byly taky velkým osvěžením. Moc jsem ocenila, že hlavní hrdina si svou kariéru teprve buduje a rve se o ni, protože obvyklí zámožní hrdinové, které Kleypasová popisuje jako závratně zbohatlé milionáře (Winterborne, Hunt, McKenna) z původně chudých poměrů, jsou pro mě v tomto příliš pohádkoví. V tomto je Heath Rayne o dost opravdovější a víc mě jeho boj o místo na slunci vtáhl do děje.
Podobně jako v sérii o Valerandových, McKennovi a Rutledgeovi jsou i tady milostné scény trochu na hraně a o nátlaku; tedy jinak, než je tomu u obvyklých historických romancí, ale vnáší to do příběhu napětí, hrdinové nejsou černobílí, Lucy i Heath v sobě vzájemně probouzejí to horší ze svých povah – do doby, než oba moudře složí zbraně. A že Lucy k tomu bude potřebovat opravdu hodně nadhledu, jelikož její manžel ji má sice přečtenou velice dobře, ale sděluje jí ty pravdy naprosto bez obalu, neúměrně její nezkušenosti a poměrně tvrdě.