Kdepak jsi, krásný světe přehled

10.11.2024

Myslím, že potřebuji napsat komentář k této knize už jen z důvodu, že jsem ji nechala dva roky rozečtenou (což se u mě opravdu nestává). Po dvou letech jsem se k ní vrátila a opravdu nic se nezměnilo. Táhlo se to, snažila jsem se nepřeskakovat emaily (jak sama autorka avizuje, není to divné?), ale ve výsledku mi to nic nedalo. Často tady čtu, že se lidé s knihou neztotožnili, protože řeší problémy mileniálů. No, sama jsem jedním, ale i na mě to bylo moc. Člověk se dokáže se spoustou věcí nějakým způsobem chvilkově ztotožnit, ale nedozví se nic nového.
Chování a myšlení hlavních postav bylo překombinované a bylo úplně minimálně vysvětlené. Ano, mělo by jít o další ,,Normální lidi", ale ať už se člověk pohybuje v jakékoliv skupině přátel, tak mi nepřijde normální, aby tato čtveřice vydržela společně trávit jakýkoliv čas... Ale i páry vzájemně mezi sebou.
Postava Felixe - hrůza.
Simon - nuda.
Alice - celou dobu se mluví o jejím mentálním zdraví, ale jediné co dostanete je nějaké její povrchní chování.
Eileen - ze začátku nejvíce ztotožnitelná, ale nakonec vlastně vůbec...
Z jejich setkání mi vyšlo pouze to, že si na sebe vlastně zbyli a v těch vzájemných vztazích přetrvávali ze setrvačnosti, aniž by jim to nějak výjimečně prospívalo. Asi si po dočtení zase pustím Přátele a bude mi líp.
Závěr knihy? Na jednu stranu cením, že nebyl konec výrazně otevřený oproti jiným autorčiným knihám. Na druhou těžko věřit, že takto už setrvají, vzhledem k tomu, jak se chovali celou dobu.