Kdo chodí úvozem mrtvých přehled
Adam Kadmon

Podtitul knihy „Drsné i něžné příběhy z Podkrkonoší“ zcela vystihuje charakter práce mladého autora – místního patriota, který má ke kraji opravdu vřelý vztah. Jak sám říká, s pokorou převyprávěl regionální pověsti a lokální historii do podoby přístupné dnešnímu čtenáři, a to především pro lásku k podkrkonošskému kraji a jeho kulturním únikům. Příběhy uspořádal tak, aby obsáhly postupně celé území od Hradce Králové až kamsi po horní Labe, kde začínají skutečné hory, a čtenář tak mohl celé území jejich prostřednictvím jakoby procestovat. Dočteme se například, jak to bylo s Holovousem a jeho jablíčky, o Chodovi z Chodovic, o bleďoučké Aničce Bergerové, o hořickém smrtonosném portálu, a spoustu dalších legend, vystihujících místní kolorit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kdo chodí úvozem mrtvých. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)

Žila jsem v naprostém klamu, když jsem si myslela, že se svými čtyřmi křížky na hřbetní chordě dokážu oddělit zrno od plev. Chyba lávky, naletěla jsem. A přitom se ta kniha tvářila tak zasvěceně! Před předmluvou odkaz na dialektologický a kulturně historický výzkum, vedený dokonce bez přispění jakékoliv grantové agentury. V předmluvě vzpomínka na lomaře Kalaše z Boháňky a kamenický olej. Člověk získá dojem, že narazil na perlu. A pak se postupným čtením jednotlivých příběhů cítí oklamaný. Autor mísí bez ladu a skladu staré pověsti s urbánními legendami, aniž by oddělil jedno od druhého. Necituje, odkud čerpal, přestože se hned na začátku zaklíná vědeckým výzkumem. Zcela neoprávněně vstupuje do původního vyprávění, které svévolně domýšlí (Smrtonosný portál), k čemuž se sice v kurzívou psaném dovětku následně přizná, ale pachuť z tušené lži už zůstane. Obzvláště, když příběhy znáte z vyprávění tamějších kronikářů a pamětníků, dej jim Pánbu nebe. Stejné je to i se Zázrakem na Byšičkách, kam v příběhu autor vysílá husitské vojsko, přestože místo je od nepaměti spojováno s obdobím třicetileté války. Dosazuje sem také děj Erbenovy básně Poklad, přestože její dějiště je spojováno s nedalekou Červenou Třemešnou. Číst to stará paní Hellingerová, obávám se, že by dotyčného hnala svinským krokem až k Mohejlíku. Záhořovo lože pak vůbec nepatří k hořické poloze U křížku. Hotovou katastrofu potom přestavuje autorova snaha naroubovat některá vyprávění na archeologické výzkumy. V tomto případě je téměř vždy přání otcem myšlenky. Chtěl-li autor popustit uzdu své fantazii, měl raději napsat knihu strašidelných povídek třeba jako Felix Borecký nebo Fernando Iwasaki. Chtěl-li se však poctivě věnovat regionální folkloristice, měl nejdříve zaklepat na dveře některé z dobrých duší, které se jí už po léta mistrně zabývají (Jana Luffera, Pavla Hájka, Pavla Kracíka nebo Jiřího Wolfa) nebo si od nich alespoň něco přečíst. Pak by totiž patrně v klidu a pokoji mohl publikovat pod svým vlastním jménem.


Většinu míst, na kterých se povídky odehrávají znám, a asi i proto jsem od knížky čekal trochu víc.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kdo chodí úvozem mrtvých v seznamech
v Přečtených | 26x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Mé knihovně | 10x |
v Chystám se číst | 8x |
v Chci si koupit | 2x |
Všeobecně mám ráda pověsti a velice ráda se seznamuji s dalšími méně známými, které se vztahují k určitým místům nebo událostem týkajících se naší země. Knihu beru jako převyprávění legend a báchorek, které se vztahují k podkrkonošskému regionu. Nehledám zde žádné umělecké psaní, ale obeznámení se s další částí našeho folklóru.