Kdo mě zabil? přehled
Bernard Werber
Gabriel Wells, úspěšný spisovatel, vynálezce a milovník spirituálních záhad, se jednoho rána probudí… mrtvý. Nechce se mu však věřit, že by zemřel přirozenou smrtí. Tato domněnka se mu velmi rychle potvrdí, a protože ho zvědavost jemu vlastní neopouští ani po smrti, rozhodne se přijít na to, kdo ho zabil. Společně s Lucy Filipini, mladičkým médiem, se pokoušejí objasnit tajemství Gabrielovy smrti – ona v hmotném světě a on v tom neviditelném.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kdo mě zabil?. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)


Tato kniha je zatím jediná z mých přečtených, které musím dát jen jedinou hvězdu a ta je jen za nápad příběhu, protože kdyby se ten nápad dobře uchopil a lépe se napsal příběh, byla by to super knížka. Už od začatku se mi to četlo zvláštně, ale říkala jsem si ok, třeba se do toho začtu....jakmile přišla na scénu Lucy, tak už se mi to četlo o dost hůře, protože mi prišla strašně nesympatická a někde v půlce nebo třičtvrtě té knihy se začala chovat tak hrozně, že jsem si řekla: ,,Ty jsi teda hrozná kráva! "
A už jsem to kvůli ní nechtěla ani dočítat.


Odlehčené čtení a mě osobně vůbec kapitoly z encyklopedie nevadily, ba naopak, alespoň jsem se něco nového dozvěděla a také objasnily nějaké pasáže.
Související novinky (1)
Říjnové knižní novinky (22. - 28.)
22.10.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kdo mě zabil? v seznamech
v Přečtených | 37x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Mé knihovně | 60x |
v Chystám se číst | 47x |
v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
2005 | ![]() |
2006 | ![]() |
2009 | ![]() |
2011 | ![]() |
2007 | ![]() |
Spisovatelské pábení po francouzsku. Spíš úsměvné, než vysloveně humoristické, ovšem je znát, že Bernard Werber koncipuje příběh jako nenápadnou grotesku. Je to hodně o literatuře, vztahu tvůrce – čtenář – kritik, ale hlavně o smyslu života a jak jej naplnit ke spokojenosti své či ostatních. Za nejpovedenější pak považuji pasáže citující Edmonda Wellse, fiktivního předka hlavního hrdiny. Je samozřejmě otázkou, nakolik jsou všechny informace, jím předkládané, pravdivé, ale minimálně jejich výčet zaujme, případně pobaví v rámci historických souvislostí. Příběhová linie je ovšem vlažná; sic se od začátku protagonista snaží identifikovat vraha, přibližně od poloviny to ale přejde do lehce metafyzické roviny a téma zločinu je odsunuto do pozadí. Vytáhne se znovu až v závěru, aby se za vyprávěním udělala malá pomyslná tečka. Děj však paradoxně hýří zvraty, autor průběžně řeší problémy a posouvá postavy stále dál a dál. Jen je to vlastně nezajímavé a v některých momentech i tak trochu děravé.