Když Bůh mlčí přehled

26.02.2020

Život není spravedlivý. Umírají či trpí lidé slušní, hodní, čestní, zbožní, nevinní a daří se zmetkům, vrahům a zrádcům. Otázka boží existence, víra v boží pomoc a sílu modlitby tak vyvstává vždy znovu a znovu. Má duše není tabula rasa. I já už jsem prožila významnou část svého života, svůj světonázor jsem si utvářela po léta a stále utvářím, do mého života vstoupily smrt, těžká zranění, bolest. A tak jsem se logicky nevyhnula ani přemítání o oné zásadní otázce víry v boží existenci, moc a spravedlnost.

Tuto knihu jsem jako jednu z mála málem nedočetla. Ne proto, že bych nesouhlasila, nebo a priori odmítala Boha, sílu modlitby či snad víru člověka v sílu modlitby. Ano, Greig se modlením a kurzy modlení živí 24/7. Modlení je jeho život. A přece nelze jednoduše souhlasit s tímto jeho osobním výkladem boží ne/pomoci a dle mého názoru i účelovostí zvolených, srdcervoucích příběhů. Jakkoliv coby výklad Bible je rozhodně inspirující a stejně tak kvituji snahy o logické vývody a argumenty, proč podle Greiga Bůh jednoduše nemůže plnit přání kohokoli a kdykoli. To, že Bůh mlčí vlastně záleží podle Greiga jen a jen na nás. Je to něco jako slušnost, morálka, laskavost, pomoc bližnímu, nesobeckost ... a víra v Boha přeloženo do bibličtiny. Hodně přitom vychází ze starého zákona a umí nahlédnout i do jiných zdrojů. Smysl pro humor je rovněž příjemnou stránkou tohoto výkladu.

Když Bůh mlčí nicméně zůstává knihou o osobním názoru, víře v Boha či víře ve vlastní pochopení Boha a jeho konání či nekonání. Proč ne, potom ale čteme knihu, která by se měla jmenovat Proč si myslím, že Bůh mlčí. Knihu jsem vzala do ruky v dobré víře. Málem odložila, ale nakonec jsem ráda, že jsem dočetla. I četbou názorů, s nimiž nelze vždy souhlasit s ohledem na zvolené základní premisy, si člověk tříbí názory své a v tomto případě nadto přispívá k pochopení jednání a chování drtivé většiny křesťanů, Graigovými slovy, následovníků Krista. Vlastně to celé vypadá jako apologetika Boha, ať už zázraky činí či nikoliv. Já to ale chápu jako apologetiku víry v Boha, která umí lidem s nejrůznějšími problémy a starostmi ulehčit jejich trápení a nemocem, a to samo o sobě je dobrý smysl této knihy.

"Indický básník Thákur vypráví příběh o žebrákovi, který z dálky vidí přijíždět zlatý kočár jako ze sna. Dochází mu, že je to kočár samotného krále a vyšle k nebi prosbu o bohatství. Toto totiž je největší příležitost jeho života. A skutečně. Kočár zastaví u žebráka a vystoupí z něj král s úsměvem na rtech. Ale pak se stane něco zvláštního. Král napřáhne k žebrákovi svou prázdnou dlaň a ptá se: "Co mi dáš?". Zmatený žebrák váhavě zaloví ve své mošně a vytáhne zrnko kukuřice. Jedno jediné. To nejmenší. To má být nějaký vtip? Pomalu vloží zrnko do královy napřažené dlaně. Na sklonku dne žebrák vysypal svou mošnu na zem a ke svému překvapení tam objevil jedno zrnko ryzího zlata. Ale jen jedno jediné, to nejmenší. Hořce jsem se rozplakal, řekl žebrák, a přál jsem si abych měl to srdce dát všechno, co mám."