Trosečníci řek přehled
Jiří Nosek , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180362/bmid_trosecnici-rek-gdv-180362.jpg
4
12
12
Kenyho VOLEJ série
< 2. díl >
Šestnáct povídek deseti různých autorů na výhradně vodácká témata, které zvítězily v druhém ročníku (2012–2013) literární soutěže Kenyho VOLEJ. Obsahuje pestrý výběr toho nejlepšího, co naše současná vodácká literární tvorba nabízí. Deset různých autorů opět přineslo knize neuvěřitelnou pestrost. Spisovatelka Věra Nosková jela poprvé na vodu v 67 letech, jen aby se směla soutěže zúčastnit. V povídkách padají stromy, praskají pádla, kradou se rafty a mystický trosečník vodáka zmámí táhnout proti proudu až do poslední hospody. Navečer vzduch zavoní kouřem z ohňů a Duch řeky ulehne pod svou kánoi. Někde daleko v budoucnosti Poslední vodák právě našel svou první loď. Skvělé čtení na dlouhé zimní večery, i na ukrácení chvil a patřičné naladění při čekání na ostatní vodáky v kempu! Část polovina povídek již byla oceněna v literární soutěži Trapsavec. Poprvé se v ní se svou povídkou sešla většina rodiny Věry Noskové, spisovatelka a synové Jiří a Tomáš.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Trosečníci řek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Lepší než první díl. Až teď jsem si všiml drobné legrácky v podobě Prvního a Posledního vodáka.
Knížka plná zajímavých i méně zajímavých, čtivých i méně čtivých povídek. Nicméně jsem horlivou fanynkou této soutěže, protože je pro mne důkazem, že vodáctví stále žije. A to nejen moderní způsob, který je hojně vidět na řekách, ale i vodáctví, o kterém psal Z. Šmíd v dobách minulých. Jen tak dál a velice vřele všem tuto knížku doporučuji!!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Trosečníci řek v seznamech
| v Přečtených | 14x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
Chtěla jsem tyhle vodácké povídky z literární soutěže Kenyho volej zkusit a zavzpomínat na své dávné vodácké pokusy, kdy Lužice byla ještě bez půjčoven a bez oficiálních kempů.
Psaní tak trochu ve stylu Zdeňka Šmída, což na jednu stranu možná někoho potěší, mně zase tolik ne, ale chápu to. Jak psát o vodácích a řekách vtipně a originálně, když máme my pamětníci ten Šmídův humorně nostalgický styl někde v podvědomí zašitý…
Povídky se čtou fajn, je to odpočinková nenáročná četba, ale málo platný, jen dvě povídky ze šestnácti pro mě jednoznačně překročily průměr, a to „Rizika otužování“ Jana Frány - Hafrana a „Osudová holka“ Martina Šlápoty - Šlápi.
Ale až si budu chtít zase někdy vyčistit hlavu, možná po dalším souboru vodáckých povídek opět ráda sáhnu.