Kim Čijong (ročník 82) přehled
Čo Namdžu
Každý z nás zná nějakou Kim Čijong… Postava Kim Čijong, obyčejné třicátnice, je korejským čtenářům — a zejména čtenářkám — důvěrně známá. O věrohodnost jejího příběhu se autorka nemusí nijak zvlášť snažit, protože jednotlivé životní epizody tvoří součást obecné každodennosti a společně sdílené zkušenosti. Symbolický je už sám výběr jména; údajně se jedná o nejčastější jméno dávané korejským dívkám v roce 1982. Téměř každý tak ve svém okolí zná nějakou „Kim Čijong“, která od útlého dětství přes školní léta, později v manželství a v zaměstnání postupně zažívá drobné ústrky, obtěžování i zjevnou diskriminaci. Jednoho dne však hlavní hrdinka začne mluvit jinými hlasy. Hlasem své kamarádky, své matky… Manžel jí domluví návštěvu psychiatra a ona mu vypráví svůj příběh, který je zároveň příběhem všech korejských žen. Před rozuzlením každé příhody už většinou podvědomě cítíme, co bude následovat, byť bychom se možná raději mýlili. Společenská realita vycházející z tradičních hodnot a postojů je však v tomto ohledu mrazivá a neúprosná.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
82년생 김지영 (Kim Čijong - 82njonsäng), 2016
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kim Čijong (ročník 82). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (52)
Je náročné hodnotit něco, čemu se dává 5* kvůli respektu k tématu. Téma je důležité, ale forma mě otrávila.
Celá kniha je výčtem každodenních situací, které nejsou fér. Nejsou. Ale chybí zde nějaký děj, vývoj. Kniha je odzdrojovaná studiemi, každý odstavec má procentuální vyjádření nerovnosti pohlaví dané situace. Zdá se, že nám chtěla autorka předložit data. Ale proč si vybrala zrovna beletrii?
Máme zde hlavní hrdinku, která je absolutně neurčitá a popis jejich dnů, kdy se setkávala s nerovností. Na mě to působilo jenom jako výčet toho, kdy jí bylo ukřivděno, jedna situace za druhou. Já vím jak strašně to vyzní, opravdu hodnotím provedení, ne hlavní myšlenku.
Ráda si na stejné téma něco přečtu, ale Kim Čijong nebyla pro mě.
Tak tohle dílo mě naprosto dostalo. Jak postupně hlavní hrdinka se dostávala tam kam nikdy nechtěla, ale jí systém dostal. Pomalu postupný racionální vysvětlení proč je dobré držet status quo. A možná že se bude pro mnohé jednoduché se na knihu podívat, vždyť je to v jiné zemi, ale tady nejde o kontext, ale o že tu způsoby omezování a udržování předsudků jsou ve všech společností stejné :)
Související novinky (1)
Knižní novinky (49. týden)
01.12.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kim Čijong (ročník 82) v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 290x |
ve Čtenářské výzvě | 72x |
v Doporučených | 22x |
v Knihotéce | 95x |
v Chystám se číst | 192x |
v Chci si koupit | 52x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
zfilmováno kultura feminismus diskriminace mateřství sociální problémy korejská literatura sexuální obtěžování postavení ženy ve společnosti
Kim Čijong [ročník 82] se mi podařilo zhltnout během jediného odpoledne, což je na mé současné poměry zvláštní. Většinou knihy čtu ve veřejné dopravě a v kavárnách, ale do Kim Čijong jsem koukala i na návštěvě u otce a po příjezdu domů. Kniha se čte rychle a snadno a i přesto u určitých pasáží člověk cítí frustraci až smutek.
Tato kniha, která otřásla Jižní Koreou a dodnes vyvolává vášnivé diskuze na internetu (více o přijetí knihy v Koreji se dozvíte ve skvělém doslovu Petry Ben-Ari), která je první a jedinou celou knihou, kterou vlastním v korejštině, má vlastně velmi jednoduchý příběh. Hlavní postava, Kim Čijong, je oknem do světa typické korejské ženy, nebo spíše typické situace, ve které se korejské ženy eventuálně ocitají. Dokumentuje celý její život, plný 'malých příkoří', se kterými se setkává jakožto žena, protože je žena. Některé se mohou zdát lidem neznalým moderní korejské kultury až groteskně přehnané, ale silně autobiografické dílo opravdu vypovídá o stavu korejské společnosti.
Kim Čijong za celou knihu nepotká žádná velká katastrofa. Nezažije na vlastní kůži sexuální násilí, nestane se obětí nějakého zločinu, její rodina se k ní nechová příšerně, její manžel není nechápavý šovinista. Přesto si na konci knihy člověk připadá zahlcen příšernou atmosférou a situací, ve které se prostě nedá normálně žít.