Klíč je pod rohožkou přehled

01.01.2025

Příliš jsem si od poslechu Třešňákovy autobiografie nesliboval. Hudebník píše o sobě, říkal jsem si, tak to bude nejspíš zajímavé svědectví o těžké době a osudu. Autentické, ale literárně nepropracované, jak to tak u podobných počinů bývá.
Ale kdepak, byl to v mých očích nakonec plnotučný čtenářský zážitek, pana Praga jsem si vzal za svého (pana Moritze o dost méně) a doprovázel ho na jeho cestách časem a prostorem s velkou chutí. Žánrová roztříštěnost mi tentokrát nevadila (přesněji: trochu vadila, ale fakt ne moc), nějak zvláštně fungovaly dohromady strohé popisy Pragova života v ČSSR a snově poetická nereálnost jeho rozhovorů se spolupoutníkem Moritzem (i když zde mě pan Třešňák občas ztrácel, občas to bylo trochu moc pábitelské). Stejně tak jeho téměř reportérsky podaná zpráva o Čechách v době porevoluční (kdy je Prag až netečný ke svému osudu, jako by ho ani nezajímalo co s ním bude, jako by si myslel, že je to jen sen, ze kterého se stejně brzy probudí, tak proč se o něco rvát) a naivně zaťatá angažovanost pro aktivity paní Nurdy. Zde bylo vše podivně převrácené: co svět považuje za důležité (majetek, kariéra), tím Prag jen tak proplouvá; nad čím svět pokrčí rameny (nějaké ty osudy dětí na druhém konci světa), to je pro Praga otázka nejvyššího významu. Maluje tím nějaké ty otazníky a asi i vykřičníky i do ustálených map a schémat našich vlastních priorit, ne?

A pokud se autobiografičnost knihy dá spolehnout, pak jsme s panem Třešňákem ministrovali ve stejném kostele. :-)

23.08.2024

Opět posloucháno v ČRo s Igorem Barešem. S Vlastou Třešňákem jsem před lety chvíli poseděl a je to skvělý člověk. To se odrazilo i v povídání pana Praga (hodně z autora) o jeho putování vyhnance po světě a pocity z "domova" po roce 1989.