Klidná výchova k disciplíně přehled

24.12.2024

Přestože se autoři snažili knihu dobře strukturovat, tak na mě působila trochu nepřehledně. Také se tam pořád dokola opakovaly některé informace, mohla tedy být stručnější. Autoři to psali lidsky a s pochopením pro náročnost rodičovství. V závěru knihy uvádí příklady toho, jak některou výchovnou situaci sami nezvládli. Celkově je to určitě doporučeníhodná kniha, kde jsou hezky shrnuty principy respektujícího rodičovství (i když tady je to tzv. "klidná výchova k disciplíně").
Celá kniha se točí kolem vývoje mozku, především se zmiňuje dolní mozek (silné emoce) a horní mozek (přemýšlení, rozhodování). Výchova spočívá v ponaučení, apelujeme tedy na horní mozek (který nefunguje, je-li dítě v silných emocích).
Základní doporučení pro situace, kdy je dítě v emocích a řeší se nějaký problém je podle autorů: navázat s dítětem kontakt (uklidnit se, vyjádřit útěchu, přijmout pocity dítěte, místo mluvení naslouchat), snažit se vidět za chováním dítěte jeho pohnutky a potřeby. A uvědomit si, že není důležité jen to, CO říkáme, ale také JAK to říkáme. Poté, co se dítě zklidní a je připraveno (a my také) se o situaci bavit (a klidně to může být až druhý den) se snažíme tzv. přesměrovat jeho chování. Od přesměrování očekáváme, že se dítě naučí všímat si vlastních pocitů a reakcí, empatii a přemýšlení nad nápravou/změnou. Při přesměrování vedeme s dítětem dialog a situaci popisujeme (místo poučování). Mezi další doporučení patří mj. zaměřit se spíše na to dobré než špatné a naučit dítě pracovat s vnitřním nazíráním (ve smyslu "Nemusíš uvíznout v negativním prožitku. Nemusíš být obětí vnějších událostí ani vnitřních emocí. Můžeš využívat mysl k ovládání svých pocitů i svého jednání.")
Na konci knihy je vypsáno "Dvacet výchovných chyb, které dělají i ti nejlepší rodiče". Namátkou: pleteme si důslednost s přísností, moc mluvíme, příliš se soustředíme na chování a nedostatečně na jeho skrytou příčinu, zapomínáme se soustředit na to, jak říkáme to, co říkáme, neusmiřujeme se poté, co něco zvoráme, necháváme se zatáhnout do mocenských bojů atd.

Příklad řešení nevhodného chování batolete (uhodilo rodiče) ve čtyřech krocích: Navažte kontakt a zabývejte se jeho pocity za chováním ("Tobě to vadí? Někdy je těžké počkat.") Zabývejte se chováním ("Když někoho uhodíš, tak ho to bolí.") Nabídněte dítěti jinou možnost ("Raději mě pohlaď"). Přejděte k něčemu jinému ("Víš co? Pojďme ven, podíváme se, jestli jsou tam pořád ty žížalky.").

"Rodiče na rozrušené děti většinou moc mluví. Kladením otázek a snahou, aby si dítě, které zrovna dostalo záchvat vzteku, vzalo ponaučení, se mohou jeho emoce ještě více vyhrotit. Nervová soustava už je beztak přetížená, a čím více mluvíme, tím více ji zahlcujeme dalšími senzorickými vstupy."

01.12.2023

Kniha ze skladu knihovny, tedy méně pujčovaná než jiné. Přesto je to klenot. Nebylo tam sice až tak moc nových věcí pro mě, většínu znám, místy jsem rychločetl, běžně praktikuji. Ale je to skvělé napsané, zhuštěné, nemusíte těch knih číst tolik jako já. V jedné větě: nejdříve navažte kontakt a potom přesměrujte chování. Prostě nemá smysl se pokoušet (s nikým) komunikovat slovy, dokud je v emocích. A kniha tuhle jednoduchou větu důkladně popisuje, vysvěltuje, dává příklady, i negativní příklady,Doporučuji.