Kluci netančej přehled
Olga Stehlíková
Děj příběhu je situovaný do současné Prahy, vystupují v něm obyčejní školáci s láskou k baletu – tanci a hudbě, kteří jsou pro svou vášeň ochotni leccos obětovat. Malí tanečníci z uměleckého baletního souboru se chystají na baletní soutěž. Během třítýdenní přípravy na soutěž poznávají jeden druhého, ostatní děti a vedoucí v souboru i ve škole, a hlavně sami sebe, svůj vlastní charakter. Do příběhu se zapojuje také trenérka Saša a Tomášova maminka, obě bývalé tanečnice. Příběh vrcholí napínavou scénou na baletní soutěži. Kniha přináší příběh z neobvyklého tanečního prostředí, které kombinuje vrcholový sport s uměním a hudbou, je to také vyprávění o tom, jak bojovat s genderovými předsudky, zorientovat se sám v sobě a přijmout svou i cizí jinakost. Kniha je určena dětem ve věku 10–14 let.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kluci netančej. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
"Fakt dobrá kniha. Taková ze života. Že se to může v reálu stát. Dokonce mi trochu připomíná mě. Taky rád tancuju. A zajímají mě věci, které můžou někomu připadat divný," Max, 11 let.
Poměrně krátká kniha s přímočarým příběhem. Opravdu jsem si ji užila, ale možná bych ji ocenila trochu delší (rozpracovanější). Bylo fajn, že byl u každé kapitoly obrázek vypravěče, takže jsem se neztrácela v tom, kdo zrovna mluví. Lehce mě však zmátla poslední kapitola. Pokud se nepletu, je to jediná kapitola, která má vypravěče Petříka. Asi bych mu těch kapitol dala víc, protože už jsem ho jako vypravěče ani nečekala.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kluci netančej v seznamech
v Přečtených | 57x |
ve Čtenářské výzvě | 11x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 6x |
Autorovy další knížky
2022 | Mojenka |
2019 | Kluci netančej |
2014 | Týdny |
2021 | Já, člověk |
2014 | Nejlepší české básně 2014 |
Je hrozně těžké, když se dospělý snaží mluvit za dítě, tj. když dospělý používá ich formu s dětským vypravěčem. Těžko se do toho vcítit a vnímat při čtení postavu jako živou a opravdovou. Vlastně se mi to nepodařilo s žádnou vyprávějící postavou, přestože knížka je napsaná velmi dobře. Ale stačí, aby postava popsala něco s nedůvěryhodným nadhledem nebo použila správně neobvyklé cizí slovo nebo nadměrnou vypravěčskou či myšlenkovou obratnost, a už jí nevěřím, jsem mimo prožitek. Také mi při čtení blesklo hlavou, jestli kniha trochu na stereotypech nestojí, přestože jiné potírá. Na druhou stranu: oceňuju, že jde o příběh vyléčené šikany, že je v něm zachycená živá láska k umění (do toho se člověk vcítí snadno), že jsou hlavní postavy sympatické a děj je zachycen čtivě a v rychlém tempu. Dcerce určitě budu chtít příběh přečíst, až trochu doroste.