Kluk s novinami : příběh psaný bez čárek přehled

13.12.2021

Děj této knihy se odehrává v Memphisu v roce 1959, hrdinou je 11iletý chlapec, jehož jméno se dozvíme až na konci knihy.
Trpí koktavostí, která ho poměrně omezuje a způsobuje mu nemalé potíže. Jak velké, to pochopíme, když se chlapec rozhodne, že během jednoho měsíce o prázdninách bude za kamaráda roznášet noviny, což zcela změní jeho pohled na svět.
Setkává se s různými lidmi: hodně jej ovlivní vysloužilý námořník Spiro, bezmezně obdivující některé známé filosofy. Poznává i záhadného "televizního kluka", jehož vídá jen vysedávat před obrazovkou, ale brzy pochopí, proč se tak děje. Seznamuje se i s bohatou paní Worthingtonovou, která ho nikdy nevítá zcela střízlivá. Asi nejzajímavější postava je jejich sloužící Mam - poctivá černoška, která se o něj stará.
Chlapec, na svůj věk je velmi vyspělý a hloubavý, vlivem nečekaných událostí postupně dospívá. Nejen že se musí naučit žít se svým handicapem - musí se i nějak popasovat s tajemstvím, které náhodou objevil a které se ho bytostně dotýká. S tím, jak blíže poznává svět dospělých, se mu však jen vynořují další a další otázky, a dokonce se ocitá i v ohrožení života.
Román je určený převážně pro děti, ale hodí se i do rukou dospělým - ti zase jinak porozumí spoustě dalších nuancí textu. Objevují se zde totiž aktuální problémy USA té doby: rasová nenávist, prohibice, bezdomovectví, propastné rozdíly mezi chudými a bohatými, domácí násilí...
Kniha je skvěle napsaná a čtivá, připoutá pozornost už od první stránky, navíc nutí čtenáře k zamyšlení. Nabízí silný příběh, děj se odvíjí přímo, nikam neodbíhá, zbytečně se nezašmodrchává. Charaktery postav jsou zde jasně vykresleny. Jsou zde použity i nádherné ilustrace. Zajímavé je, že text je bez čárek a uvozovek, což občas ztěžuje orientaci, ale hned na začátku autor vysvětlí, proč to tak udělal.

"Většina dospělých a hlavně moji příbuzní a přátelé mých rodičů se ke mně chovali zhruba tak jak by se dalo očekávat protože nevěděli co přesně prožívám když se pokouším mluvit. Někteří lidé se snažili dokončit věty za mě a většinou se netrefili. Někteří jen nasadili falešný úsměv a čekali až ze sebe dostanu slova co jsem chtěl říct a zatím se rozhlíželi po místnosti. Některé to přivedlo do rozpaků a zmizeli jak nejrychleji to šlo."
"Bylo to jako bych nakráčel do místnosti s malou opičkou na hlavě a všichni by předstírali že tam žádná opice není."
"Jen abyste věděli nesnáším čárky. Při psaní na stroji je vynechávám kdykoli mám pocit že by mi to mohlo projít. Učitelka slohu nám říkala že čárka znamená že na tom místě má být pauza. Já ale dělám pauzy pořád když se snažím mluvit ať chci nebo nechci. Obrovské pauzy. To radši naťukám milionkrát A než abych použil jedinou čárku."
"Vím že dítě má uznávat dospělé kteří vymýšlejí zákony a taky si má vážit Boha který ví jak má všechno fungovat ale nemohl jsem se zbavit pocitu že nikdo z nich nedělá svoji práci moc dobře."
"Nevím jestli je horší vůbec neumět slova říkat nebo je sice umět vyslovit ale nevědět co znamenají."
"Slova ve vzduchu odplují hned jak je řeknete ale slova na papíře zůstanou navždycky."