Kniha dopisů přehled
Bruno Schulz , Jerzy Ficowski
„Bruno Schulz. Geniální architekt jedinečného jazykového bytí, jehož tajemství velkého kouzla spočívá v jeho plodnosti, v jeho bohatství, téměř až zahnívajícím přílišnou šťávou slov. Bruno, který dokázal všechno říct deseti různými způsoby, přičemž všechny byly přesné jako střelka kompasu. Don Juan bavící se jazykem s nespoutanou, skoro nemravnou vášní, nejodvážnější cestovatel po místopisu jazyka…,“ vystihl izraelský spisovatel David Grossman autora Skořicových krámů, které se vylouply právě ze Schulzovy korespondence, jejíž zachovaný zlomek tvoří tuto Knihu dopisů. V ní jsou jako střípky rozbitého zrcadla rozeseta zárodečná místa známých schulzovských ornamentálních metafor a neopakovatelně šťavnatých obrazů. Knihu dopisů, kterou přeložila Hanele Palková, doprovází bohatý poznámkový aparát a zasvěcená studie editora, ale i básníka Jerzyho Ficowského.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , ProtimluvOriginální název:
Księga listów.
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kniha dopisů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kniha dopisů v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 9x |
Drobky geniality rýžované děravou lopatou z kaluží spálené historie. (...poblít se z té jalovosti života. / str. 128) Střípky tajuplných světů, které ozářily na zlomek chvíle několik blízkých očí, aby jim bylo hned souzeno shořet v atmosféře budování nového světa za pomoci rozdupaní toho minulého koženými bagančaty. (Kdyby bylo možné zvrátit rozvoj, dosáhnout jakousi oklikou znovu dětství, ještě jednou mít jeho plnost a nezměrnost - bylo by to dosažením "geniální epochy", "mesiášských časů", které nám přisoudily a přislíbily všechny mytologie. Mým ideálem je "dospět" do dětství. To by teprve byla skutečná dospělost. / str. 101) Všecky krásy nenávratně ztraceného světa v nahotě všedních dnů... (Chtěl bych ticho a samotu, ale ne úplnou. Jednoho či dva lidi, kteří by mi nepřekáželi. / str. 154)