Kniha lesů, vod a strání přehled
Stanislav Kostka Neumann
Kniha básní jednoho z nejvýznamnějších českých revolučních básníků, napsaná v moravském zátiší, kam se autor uchýlil před městem a jeho životem (první vydání v roce 1914). Ve verších přírodní lyriky promítá Neumann do přírody ideál svobodného a přirozeného života. Důležitý moment tu tvoří obroda básnických smyslů, schopnost konkrétního, nezprostředkovaného vidění, materialistické okouzlení krásou hmoty. Kniha je významným krokem české poezie k objektivní skutečnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kniha lesů, vod a strání. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
Přírodní lyrika s mnoha milostnými prvky. Nejvíce mě na tomto díle zaujala forma - verše jsou krásné, čisté, jazyk krásně plyne, je zde množstí formou skvělých sonetů. Tematicky mi přišlo, že se obsah vyčerpal někde za polovinou - básně se pak staly poměrně statickými a jen málo přinášely do sbírky něco nového. Moc se mi ale umělecky líbily experimenty s přebásněním modliteb, líbilo se mi neotřelé propojení milostných obrazů s přírodou a neskutečně jsem si užila jazykovou formu.
Nejsem přímo zastánce české poezie. Neumann píše krásně, v básních vidím hloubku, ale nic mi nedaly.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kniha lesů, vod a strání v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 345x |
ve Čtenářské výzvě | 99x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 202x |
v Chystám se číst | 50x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 5x |
Autorovy další knížky
1950 | Kniha lesů, vod a strání |
1990 | Proč nejsem komunistou |
2000 | Dějiny ženy |
1897 | Satanova sláva mezi námi |
1954 | Domove líbezný |
Pěkna netypicka lyricka přírodní poezie od anarchistickeho burice
S K neumana. Hodně podobnou poezi píše o pár let později betnicka legenda Gary Snyder
Rad se ke knížce rád vrátim
Proste sloky
Miluji hvězdná nebesa
pro jejich hloubku a krásu
pro jejich modrou zahadu
písničku trpitiveho jasu
Napohled úsměv, ticho, smír,
ve skutečnosti strz svetu
nejhezčí nejpodivnější
bez bohu a jejich trestu.
Stanul sem v noci ledové
uprostřed nezmirnych sněhu
velebnost hmoty chápal jsem
v srdci pocítil nehu
Nevíme kam a nevíme proc
záhady všude je tolik
nebesa hvězdná podivná jsou,
podivný květnaty dolik,
tak jako každý života dej
černých těch boru tam zrání
i to, že drepic z kavararen, ja
šťasten jsem na snezne pláni.