Kniha o moři aneb Umění ulovit na otevřeném moři z gumového člunu žraloka grónského přehled

30.08.2023

Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak bavila a štvala zároveň. Líbí se mi žánr volného esejistického románu, ve kterém se vyprávění mísí s úvahami, souvislostmi, poznatky a vzpomínkami a ve kterém se občasná (v této knize dost vzácná) akce střídá s rozsáhlými reflexivními částmi. Kniha je slepená velmi volně, asociace střídají asociace bez pevné návaznosti jako vlny příboje dorážejícího na pobřeží a nějaký postupný, třeba nenápadný myšlenkový vývoj tu nenastává a jako by ani nastávat nemusel - jediným vlascem, který to drží v napětí a pohromadě, je lov na žraloka, který je nakonec korunován..., no nebudu prozrazovat. Veškeré události a detaily tu jsou jakoby ponořené v širším bezčasí a bezrozměrnosti studeného severského moře.  Autor skvěle vystihuje drsnou atmosféru Lofot a Vestfjordu, způsob a dějinné proměny života jejich obyvatel a umí vymalovat specifické barvy, zvuky, světelné podmínky, pohyby větru a moře i vztah vody, vzduchu a oblohy v jejich neustálých proměnách. Hlavním hrdinou není ani tak moře samotné, jako spíš vztah a interakce člověka a moře, jak materiální, tak i kulturní a duchovní. Celé je to silná severská náladovka a vlastně je škoda, že v knize nejsou zapracovány abstraktní malby autorova přítele Huga Aasjorda, které z tohoto prostředí a krajiny tolik těží a vycházejí. (Proto jeho oficiální stránku přidávám do Zajímavostí.) Pro environmentálně uvědomělého suchozemce je však zcela nepochopitelné úsilí dvou přátel ulovit žraloka grónského, který se (jak je mnohokrát zdůrazněno) k ničemu nehodí, a to se vším tím bordelem plastů, tuku, sítí, provazů a mršin házených pod hladinu. V anotaci se zdůrazňuje ekologická uvědomělost a vědomí všech rizik, které současným oceánům a mořím hrozí, ale tady se především průmyslově nebo vášnivě rybaří a otázky proč a jak (by to třeba bylo správnější a zodpovědnější), tu skoro vůbec nejsou kladené. Chápu, že u Norů a jiných národů tak těsně spjatých s mořem prochází láska k moři žaludkem a rybolovem, ale opravdu je nutné lovit jen pro radost z lovu a vrhat do moře celé plastové pytle a kýbly s návnadou, načež se na stranách 185-187 se nad tímto plastovým zamoření mořských ekosystémů znepokojovat? Tomu opravdu nerozumím. Už několikrát se mi potvrdilo, že severská literatura je prostě jiná, hodně svérázná a asi ne ve všem jí Středoevropan může pochopit. Jako bych slyšel autorova přítele Huga, který v jiné souvislosti říká: "No nazdar... to člověk snad musí být Rakušan, aby mluvil o moři takhle". Já bych parafrázoval, že člověk musí být Nor, aby svoji lásku a obdiv k moři dal najevo tak autenticky prosolenou, krásnou a současně rozporuplnou knihou.  

23.07.2022

Nikdy bych nepředpokládala, že takovou knihu o takto specifické události dokážu přečíst.
Kniha je napsána s obrovským respektem k moři a přírodě vůbec.
Kdyby se takto čtivě a krásným jazykem psaly učebnice, nejen o přírodě, v hlavách studentů by zůstalo daleko více nejen encyklopedických
poznatků.

Moto této poblikace vystihuje tato ukázka z knihy:
Všichni museli cítit totéž a po zádech jim přeběhl mráz, jakmile si uvědomili, že moře postrádá slitování i paměť. Co spolkne, je pryč, stane se potravou pro ryby, kraby a ploštěnce, pro drobné úhořovce, kroužkovce, pro všechny parazity tam dole. Pod hladinou a v objetí věčného pomíjivého veškerenstva.

Krásně napsaná kniha nejen o moři, životu, nádherném, ale krutém severu, ale hlavně naší malosti v soukolí přírody.