Kniha větru přehled

22.09.2024

Samurajskou „pop“ kulturu mám rád již od dětství, kdy v čs. televizi běžel seriál Sokol, strážce noci, a tak již za téma má Kniha větru body navíc. Děj je sice v podstatě jednoduchý, ale ve svých jednotlivostech občas zamotaný a nepřehledný. Naopak akční scény a odkazy k samurajskému řemeslu vynikající a skvěle nakreslené s patřičnou dynamikou a napětím. V součtu si tedy za zvuku svištících mečů odnáším zábavu, kterou jsem očekával, a závazek, že si musím o feudálním Japonsku něco načíst, abych lépe pochopil motivy jednotlivých aktérů příběhu …

26.06.2024

Mám rád příběhy z feudálního Japonska, plné intrik, cti a bojových scén. A přesně takový vypráví někdy začátkem 20. století bývalý vysoký šógunův úředník několika úředníkům císařským. Pojednává o tom, jak se Japonsko na začátku sedmnáctého století dostalo na pokraj občanské války a pouze velitel šógunovi výzvědné služby a vynikající šermíř Jagjú Džúbej tomu dokázal zabránit. A jeho cesta za opětovném získání tajných zápisků rodu Jagjú a šógunovou závětí vedla množstvím čestných soubojů nebo naopak střetnutí s najatými šinobi. Pro mě je tohle hlavní devizou celé knihy. Protože souboje jsou nakresleny velmi přehledně a dokonce se dají rozpoznat jednotlivé šermířské styly. Na druhou stranu, i když hlavní postavě povětšinou fandíme, z pohledu Evropské kultury může jednat nemorálně. Například tím, že jí nedělá problém křivě obvinit celý rod jen v zájmu zachování rovnováhy v šógunátu. Ale i to patří k poznávání Japonské kultury. Všem, kdo mají rádi filmy Akira Kurosawi, nebo třeba seriál Šógun, mohu knihu doporučit.