Koala nikdy nepadá daleko od stromu aneb Za zvířaty kolem světa přehled

27.10.2024

Místní hlas lidu, hodnotící 64 %, neklame. Asi z jedné třetiny knihu tvoří exhibice bolestivě nevtipného Germána, ze dvou třetin pak reportáže, v nichž tento Germán zpovídá odborníky na dobře vybrané zástupce tvorstva. Jsou tu moji milovaní kapustňáci a měsíčníci, ale také třeba invazivní „veleropucha“ aga či růžoví delfíni indočínští. Mnozí vědci předávají Steffensovi ty nejzajímavější výsledky svých dlouholetých výzkumů (a přiznejme si, že o měsíčnících svítivých se jinde zase tak často nedočteme), které autor doplňuje na základě vlastní rešerše s odkazy na zdroje. Ano, je otravné prohlížet si fotku Steffense s kocovinou v hongkongském hostelu nebo si číst jeho imbecilní popisky k fotkám kapustňáků („Hubené modelky tady nefrčí.“ – „Baculka při vodní gymnastice.“ – „Tlačenka s tlačenčátkem.“). Na druhou stranu...

Netušila jsem, že navzdory altruismu u upíra obecného stejně ročně zemře hlady značná část populace (kdyby se vzájemně nekrmili krví, uhynulo by prý 80 % neúspěšných lovců, kdežto takto jich přežije 50 %). Srovnatelně mě zaujaly endemické kořenoústky z ostrova Tuvalu, „Gándhího medúzy“, které kvůli geologickým procesům uvázly v jediném slaném jezírku. Aby nevymřely hlady, naučily se symbióze s fotosyntetizujícími zooxantelami – jinými slovy nic nejedí. A, dobře, nemůžu popřít, že mě upoutal brouk, jejž po objevu ve slovinských jeskyních roku 1933 nazval Němec Oscar Scheibel na počest „svého milovaného Führera“ Anophtalmus hitleri, za což obdržel z Berlína poděkování (jak mi tak zásadní zoologicko-historická informace mohla doteď uniknat?).

Na okraj se musím zastat překladu. Navzdory té nepochopitelné věci, kterou zmiňuje komentář pode mnou, je jinak dobrý, v převodu zoologické nomenklatury dokonce nadstandardní. Koho by nepotěšilo zjištění, že medvídek koala se ve starší češtině nazývá vakodlak? A přebásnění Brechtovy impertinentní rýmovánky se taky kupodivu povedlo! – Čili Steffensovo „Tierisch“ (jak se to jmenuje v originále) není arcidílo vědecké žurnalistiky, ale ani ztráta času, hlavně zásluhou zpovídaných osobností. Tedy některých. Kromě zoologů se tu objevuje třeba buddhistický mnich cvičící krysí hledače min a diagnostiky tuberkulózy, výtvarník tvořící kompozice z přejetých ropuch, devatenáctiletý přeživší útoku žraloka, travič upírů či deratizér – a ne všichni z té pětice jsou stejně okouzliví.

Dobré tak na zabití nudy nebo na záchod. Různé ne moc ověřené statistické údaje a rádobyzajímavosti okořeněné rozvleklými rádobyvtipnými poznámkami