Kohout, Lišák a já přehled
Sławomir Mrożek
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45717/bmid_kohout-lisak-a-ja-h33-45717.jpg
5
15
15
Soubor dosud do češtiny nepřeložených povídek od jednoho z nejznámějších polských spisovatelů a dramatiků. Stát se světoobčanem (včetně světového úspěchu dramatické tvorby, např. hry Tango a Emigranti) a přitom zůstat nevyléčitelně polský. Umět vlastní rukou ilustrovat parodický on the road román na každé stránce brilantní kresbou (román Útěk na jih). Odhalit ve svém časopise Hlasatel pokroku, že v polské vesnici Dolnoluhy navštěvuje základní školu Adolf Hitler, který se tam rafinovaně ukryl po svém útěku z dobytého Berlína. Vymyslet svépomocné družstvo, které posílá zákazníkům alkoholiky, aby lidé nepili sami. Vymyslet kočičku, která na sebe bere majitelovy hříchy. Nechat důchodce štrikovat transparenty na Prvního máje.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kohout, Lišák a já. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Skvělé povídky, které často využívají různých absurdních postupů, občas mají politický přesah, často jsou vypointovány: buď jsou zakončené vtipnou absurditou, anebo pointou, která podává nějakou zprávu o světě, bytí a tak vůbec. Mrożek ve svých textech vůbec často filosofuje, ale pokaždé s nadsázkou, nevážně (i když ne irelevantně) a humorně.
Skvělé povídky, které, ač se to na první pohled nezdá, v sobě ukrývají hlubokou pravdu o společnosti.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kohout, Lišák a já v seznamech
| v Přečtených | 18x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
polská literatura výbor z díla
Část díla
- Adresováno ředitelství Muzeumu v Lůvru, cizina
- Akademie věd
- Básnička
- Červená Karkulka
- Dějiny krátké, ale úplné
Kohout, Lišák a já
Filosofování o rourách, už jen to mi stačí.
Povídky poměrně absurdního rázu, které u absurdity nekončí: jistě, přišroubovaný člověk v hromadné dopravě je podivná věc, ale nehovoří to i něco o režimu? Jistě, člověk přerovnává věci v pokoji, ale není v té směšnosti existence ještě něco víc? Mrożek samotnou absurditu mnohokrát překonává.
Obzvlášť zajímavě působí postavy, v nichž jsou si samy postav vědomi toho, že se nacházejí v povídce, a snaží se autora dohnat ke změně v ději (v titulní povídce je u toho dokonce sám spisovatel - asi Mrożkovo alter ego - přítomný).
Citlivost pro detail: v středu pozorování se nachází zaseklý holub, syn, který se urputně snaží někomu přednést báseň, nebo již zmiňovaná roura. Detail je rozváděn sice absurdním způsobem, ale nakonec vypovídá o něčem, co není vůbec plytké.
Ve specifické pozici je sám vypravěč - jistě, mohl by se vysmát tomu, jak je lidská existence směšná, ale místo do povídek dosazuje mnohdy i sám sebe a ukazuje, že i on je toho všeho součástí (zářným příkladem povídka Roura).
Všechny povídky s Lišákem a Kohoutem jsou velká bomba (Mýto), stejně tak povídky politicky zabarvené (Tvář, Pamětní deska, V dopravním prostředku).
A humor! Všude a pořád, v různých podobenstvích.
A z jiných nejvíce rezonovaly tyto: Z cest, Fanoušek, Strom, Vývoj, Dějiny krátké, ale úplné. Nicméně slabou povídku jsem nenašel. Haně Stachové všechna čest a Martinu Kubátovi za artové provedení obálky jakbysmet, na Ti, co mě nesou se vrhám cobydup!
Polský absurdno bylo a bude vždycky svý a dobrý.
Čím je kolem díry méně dostaveb a komplikací, tím je roura ušlechtilejší. A protože se tomuto ideálu více přiblížily roury kanálové, začaly získávat převahu nad jinými, převahu mravní, estetickou, etickou, ontologickou, prostě všechny, jaké jsou. Složitější roury se začaly stydět za svou komplikovanost a často byla k vidění například Wittgensteinova a Dropsova trubice (...), jak sedí v koutě a zahanbeně se vymlouvá? "Já nejsem Wittgenstein a Drops, já jsem kanál!"
(s. 143, Dějiny krátké, ale úplné)