Kohout, Lišák a já přehled

11.01.2021

Filosofování o rourách, už jen to mi stačí.
Povídky poměrně absurdního rázu, které u absurdity nekončí: jistě, přišroubovaný člověk v hromadné dopravě je podivná věc, ale nehovoří to i něco o režimu? Jistě, člověk přerovnává věci v pokoji, ale není v té směšnosti existence ještě něco víc? Mrożek samotnou absurditu mnohokrát překonává.
Obzvlášť zajímavě působí postavy, v nichž jsou si samy postav vědomi toho, že se nacházejí v povídce, a snaží se autora dohnat ke změně v ději (v titulní povídce je u toho dokonce sám spisovatel - asi Mrożkovo alter ego - přítomný).
Citlivost pro detail: v středu pozorování se nachází zaseklý holub, syn, který se urputně snaží někomu přednést báseň, nebo již zmiňovaná roura. Detail je rozváděn sice absurdním způsobem, ale nakonec vypovídá o něčem, co není vůbec plytké.
Ve specifické pozici je sám vypravěč - jistě, mohl by se vysmát tomu, jak je lidská existence směšná, ale místo do povídek dosazuje mnohdy i sám sebe a ukazuje, že i on je toho všeho součástí (zářným příkladem povídka Roura).
Všechny povídky s Lišákem a Kohoutem jsou velká bomba (Mýto), stejně tak povídky politicky zabarvené (Tvář, Pamětní deska, V dopravním prostředku).
A humor! Všude a pořád, v různých podobenstvích.
A z jiných nejvíce rezonovaly tyto: Z cest, Fanoušek, Strom, Vývoj, Dějiny krátké, ale úplné. Nicméně slabou povídku jsem nenašel. Haně Stachové všechna čest a Martinu Kubátovi za artové provedení obálky jakbysmet, na Ti, co mě nesou se vrhám cobydup!
Polský absurdno bylo a bude vždycky svý a dobrý.

Čím je kolem díry méně dostaveb a komplikací, tím je roura ušlechtilejší. A protože se tomuto ideálu více přiblížily roury kanálové, začaly získávat převahu nad jinými, převahu mravní, estetickou, etickou, ontologickou, prostě všechny, jaké jsou. Složitější roury se začaly stydět za svou komplikovanost a často byla k vidění například Wittgensteinova a Dropsova trubice (...), jak sedí v koutě a zahanbeně se vymlouvá? "Já nejsem Wittgenstein a Drops, já jsem kanál!"
(s. 143, Dějiny krátké, ale úplné)

29.12.2020

Skvělé povídky, které často využívají různých absurdních postupů, občas mají politický přesah, často jsou vypointovány: buď jsou zakončené vtipnou absurditou, anebo pointou, která podává nějakou zprávu o světě, bytí a tak vůbec. Mrożek ve svých textech vůbec často filosofuje, ale pokaždé s nadsázkou, nevážně (i když ne irelevantně) a humorně.