Komu zvoní hrana přehled
John Donne
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238816/mid_komu-zvoni-hrana-238816.jpg
4
18
18
John Donne (1572–1631), typický „básník dvojí podoby“, je v celé Evropě zcela jedinečnou osobností z přelomu renesance a baroka a neopakovatelným způsobem vyjadřuje skeptické životní pocity, jaké taková přechodná období provázejí, i manýristickou metamorfózu tehdejší poezie. Donneova vnitřní polarita vystihuje nejen peripetie jeho životní dráhy – od elegantního hejska se sklony k válečnickým a milostným dobrodružstvím ke konvencemi doby zaskočeného mladého muže, který se musel oženit a z existenčních důvodů stát učeným a uznávaným kazatelem v londýnské katedrále svatého Pavla –, ale i dovršení a zlom alžbětinské poezie, její doznívání a vyústění do „metafyzického“ básnictví baroka. Z toho období pochází po celém světě zdomácnělé citáty o tom, že „žádný člověk není ostrov“ a že se nemáme ptát, „komu zvoní hrana“. (Druhý převzal Ernest Hemingway.) Knížka obsahuje výbor ze všech období tvorby – Elegie, Veršované dopisy, Paradoxy a problémy, Písně a sonety, Anatomie světa, Duchovní básně, Zbožné sonety –, nezbytný komentář i esejistický medailon. Reedice překladu Zdeňka Hrona (Klub přátel poezie v roce 1987) vychází v opraveném a nově upraveném vydání po sedmadvaceti letech.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Komu zvoní hrana. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Pripadalo mi to veľmi podobné Baudelairovi. A to píšem ako veľké uznanie, keďže tým Donne predbehol dobu a navyše žil v dobe, kedy sa takýto prístup určite nestretol s pochopením úradov a cirkvi. Z básní je zrejmé, že sa Donne nezaujímal len o spoločenský a duchovný život, ale veľmi pozorne sledoval aj vedecký pokrok. Kniha je veľmi dobre koncipovaná, obsahuje životopis autora a časovú os jeho života, obsahujúcu najdôležitejšie udalosti v politickom a vedeckom svete, čo pomáha zaradiť básne do kontextu. Nemôžem povedať, že by ma zaujali všetky básne, ale to sa mi stalo u veľmi málo autorov.
"Zkroť pýchu, smrti! Ač tě mnozí zvou
mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš:
když všichni ti, jež za mrtvé už máš,
nezemřou, na mnes krátká s kosou svou.
Klid se spánkem, jenž je tvou podobou,
přináší slast – a ty jí více dáš!
Nejlepší nejdřív k sobě povoláš,
tělu jsi klidem, duši úlevou.
Zoufalcům, králům, štěstí posluhuješ,
nemocí žiješ, jedem, válkami;
nás uspat opiem lze, čarami
líp než tvou ranou: Proč se naparuješ?
Na věčnost procitneme ze zdřímnutí
a nebude už smrt: Ty zemřeš, smrti!"
Namísto čtení Donneova životopisu a různých výkladů jeho básní (nebo přinejmenším této konkrétní) doporučuji zhlédnout film Vtip (Wit, 2001). Po něm možná také uvěříte, že málokterý umělec dokázal smrt uchopit se stejnou pronikavostí jako John Donne. Paradoxně to byla právě tato báseň, po níž již zdánlivě nelze nic dodat a všechna slova se zdají být nedostačující, která mne přiměla přečíst si od autora, který neprávem zůstává ve stínu Shakespeara, něco dalšího. Proto vám doporučuji zvolit stejný postup - od Vtipu přes smrt k Donneovi.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Komu zvoní hrana v seznamech
| v Přečtených | 28x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 21x |
| v Chystám se číst | 20x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 2014 |  Komu zvoní hrana |
| 1967 | Extáze |
| 1965 |  Několik básní od Johna Donna |
| 2001 | Elegie a písně |
| 2017 |  Vzduch a anjeli |
Padne-li zmínka o Donneovi, bývá citován výrok Goethova Fausta -
"Dvě duše v sobě mám" - elegantního hejska a učeného kazatele....
Pokud z tvé lásky nemám vše
celou už nebudu ji mít
došly mi vzdechy jimiž dojmeš se
a slzu nedokážu uronit.
Poklad jímž koupit jsem tě moh je pryč
- přísahy, vzdechy, slzy, dopisy -
však přesto nepatří mi víc
než při litkupu dala jsi
Pokud jsi lásku chtěla rozdělit
část já a část ti druzí mají vzít
pak celou nebudu tě mít.
/Nekonečnost lásky/